Třetí neděle po Velikonocích
Introit z žalmu 65,3 zpívá: Jásejte Bohu všechny země! Radost ze zmrtvýchvstání je skutečně nesmírná a Církev s potěšením hlásá slávu Páně. Zdůrazňuje nejen velikonoční radosti, ale také nesmírnou Pánovu moc, která tuto radost připravila a před kterou se budou muset sklonit i jeho nepřátelé. Proto musíme usilovat o to, abychom v rozhodující chvíli nepatřili k potřeným protivníkům, ale mohli se s Pánem radovat z vítězství.
Velikonoční slavnosti jsou totiž pro nás jen přípravou na věčnou Paschu. Dokonalá radost nás čeká až v nebi: tam bude korunován křesťanský život prožitý ve věrnosti.
Prosíme o to v oraci: Bože, který zjevuješ bloudícím světlo pravdy, aby se mohli vrátit na cestu spravedlnosti, uděl všem, kteří se hlásí ke křesťanskému vyznání, aby zavrhli (1) to, co jménu křesťana odporuje, a následovali to, co se s ním shoduje.
Prosba o světlo pravdy a návrat na cestu spravedlnosti je dnes více než aktuální a naléhavá. Nastala doba velkého pohoršení a bloudění, kdy křesťané jsou ochotni přijímat i to, co jménu křesťana odporuje, a naopak, zavrhují, co se s ním shoduje.
Epištola: Svatý Petr nám načrtl program tohoto života: je velmi prostý a příhodný pro každou osobu a pro každou dobu jakožto cesta, která plně odpovídá našemu cíli. Křesťan, který zde na zemi putuje do nebeské vlasti, zachovává věrně všechno, co je mu pro tento život uloženo, protože ví, že právě takto se líbí Pánu. Také každá zkouška má svou hodnotu: právě skrze ně se rodíme k věčnému životu. Křesťanský život plně orientovaný k onomu konečnému cílovému triumfu je bojem za uskutečňování a naplnění té postupné obnovy života, onoho vítězství, které jsme již obdrželi v osobě našeho Spasitele. Ve svém otcovském listě ( 1 Petr 2, 11 – 19) nám velmi prostě představuje to podstatné: musíme vést dobrý život mezi pohany, aby v den navštívení velebili Boha za dobré skutky, které na nás pozorují. Naše dobré skutky mají umlčet ty, kteří mají svou falešnou svobodu pouze jako zástěru své vnitřní zloby.
Bohužel, jsme svědky úplného opaku: Kontroverzní novoty nás vedou ve skutečnosti k tomu abychom ve svém životním způsobu splynuli s pohany.
Graduale (Ž110,9) připomíná, že věrné plnění křesťanských povinností se neobejde bez obětí, ale ani náš Pán nedošel do své slávy jinou cestou. Bylo třeba, aby Kristus trpěl, a tak došel do své slávy (Lk 24,26). Je to výmluvný úvod k evangeliu (Jan 16, 16-22):
Evangelium: Pán nás už připravuje na svůj odchod k Otci. Následovat Božího Syna znamená tedy směřovat k tomu nejlepšímu a nejvznešenějšímu cíli. Budete plakat a naříkat, a svět se bud radovat, ale váš zármutek se obrátí v radost a tu radost vám nikdo neodejme. Tak nás ujišťuje sám Pán Ježíš. Odříkání v praktickém životě vede k opravdové radosti, zatímco rozmařilost a pohodlí končí v beznadějném věčném zármutku.
Jak prosíme v postcommunio, přijaté svátosti nás mají k tomu posilovat a také svou pomocí chránit. V nich Pán seslal svému lidu vykoupení (Ž 110,9) Běda nám, jestliže bychom je svátokrádežně zneuctívali!
(1) latinský originál používá termín respuere tzn vyplivnout , vyvrhnout
