Neděle dvacátá první po Duchu Svatém
Zákon lásky a milosrdenství, který připomíná dnešní evangelium, má absolutní naléhavost. Neměl ses smilovat nad svým druhem, jako já jsem se smilovat nad tebou? Odpuštění urážek a láska k bližnímu jsou součástí naší nezbytné odpovědi, jakoby odpuštění, které nám Bůh uděluje, pokračovalo v našem vlastním životě.
Zákon pro svůj život nachází člověk v Bohu. Buďte dobří, jako já jsem dobrý. Buďte dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec. Milujte se navzájem, jako jsem já miloval vás.
Je to pro křesťana velké štěstí, že může žít ve světle Zjevení, které mu poskytuje spolu se správným poznáním Boha také pravidla jednání, která na Bohu závisí. Pro člověka, který hledá pravdu a štěstí, není většího uklidnění, než poznat nejvyšší Boží vůli, řídit se podle ní a s pomocí prostředků, které nám nabízí, zasvětit celý život konání dobra.
Tomu odpovídá modlitba Ester, která je obsahem Introitu: Pane, všechno spočívá na tvé vůli a není, kdo by tvé vůli mohl vzdorovat, neboť ty jsi učinil všechno (13, 9-11). Blahoslavení, kdo vedou bezúhonný život, kdo žijí tak, jak učí Hospodinův zákon (Ž 118, 1).
Vzdor proti Bohu je tedy zcela marný, ale Boží nepřátelé to neberou na vědomí. Proto prosíme v oraci o ochranu, abychom mohli konat dobro i uprostřed protivenství.
Svatý Pavel nám v epištole (Ef 6, 10-17) přichází na pomoc, když nám představuje veškerou bohatou výzbroj, která je nám pro náš boj proti ďáblovým úkladům k dispozici. Není to boj lehký, protože musíme čelit těm, kteří na mají zde na světě svou říši tmy. Je to říše, ve které nesvítí světlo Boží pravdy a spravedlnosti. Od duchovního bojovníka se proto požaduje pohotovost, připravenost k boji a pevný postoj. Naše výzbroj má nejen složky sloužící k obraně, ale i k neohroženému útoku: meč Ducha, slovo Boží., tj. nauku spásy, kterou k nám Duch Svatý promlouvá a v nás působí. Tak odrážel sám Pán útoky Nepřítele při jeho pokušení na poušti ( srov. Mt 4, 4 – 10).
Zpěv graduale posiluje naši důvěru, neboť naším ochráncem je Bůh, který je od věčnosti a ukázal výmluvně svou dobrotu i moc, když vyvedl svůj lid z otroctví.
Králův dlužník v evangeliu (Mt 18, 23-35) nebyl obyčejný sluha, nýbrž zřejmě vysoce postavený úředník a jeho dluh je závratný, podle našeho slovníku stamilionový. Z toho pohledu je králova velkorysost až nepředstavitelná. I tak je jen bledým obrazem velkodušnosti a milosrdenství nebeského Otce, který nám odpouští naše nekonečné dluhy. Neskonalé Boží milosrdenství se uskutečňuje v každé oběti mše svaté, aby se stala zdrojem i našeho proměnění. Bez lásky a milosrdenství vůči našim bližním bychom mu byli velmi nepodobní právě v jeho nejpodstatnější vlastnosti, jakou projevuje vůči svým tvorům. Kdo chce dojít u Boha milosrdenství, nemůže chovat nelásku a bezcitnost, takové jednání bude přísně potrestáno. Milosrdná láska je jednou z aktivních zbraní proti zlu, o kterých mluvila epištola.
Offertorium (Job 1,1) má tentokrát neobvyklou podobu. Starozákonní příběh spravedlivého Joba nás uvádí do situace, kdy Satan využívá příležitosti, aby nás z Božího dopuštění těžce pokoušel. Musíme se vyzbrojit, aby ani za těchto okolností neselhala naše důvěra a statečnost. Odpovědí je prosba secrety: Sílu čerpáme z obětních darů, které Boha usmiřují a obnovují možnost naší spásy.
I v communio ( Ž 118, 81.84.86) vyslovujeme svou velkou touhu po spáse a po Boží ochraně před nelítostnými nepřáteli našeho věčného štěstí.
Korunou dnešních mešních textů je závěrečná prosba postcommunia, ze které vane onen klid a pokoj, jaký může znavená duše prožívat v Pánově náruči. Smutek ztrácí pod křížem svůj bolestný osten: Přijali jsme, Pane, pokrm nesmrtelnosti a prosíme, abychom s čistou myslí následovali to, co jsme požili.
