Z Oficia k svátku Jména Ježíš
Divinum Officium
4. - 6. čtení
Ne nadarmo přirovnávaná Duch Svatý jméno Ženicha k oleji. Olej osvěcuje, živí a maže. Živí plamen, sytí tělo, mírní bolest: je světlem, pokrmem a lékem. Pozoruj nyní totéž ve jménu Ženicha: Osvěcuje, když se o něm káže, sytí, když o něm rozjímáš, utišuje a hojí toho, kdo ho vzývá. Vyzkoušejme některou z těchto vlastností. Odkud myslíš, že přichází tak velké a tak náhlé světlo, ne-li od hlásání jména Ježíš? Není to právě pro toto světlo, že Bůh nás volá ke svému obdivuhodnému světlu, jímž jsme osvíceni a v tomto světle vidíme další světlo, jak oprávněně říká sv. Pavel: Byli jste kdysi ve tmě, ale nyní jste v Pánově světle ( Ef 5,8).
Ostatně tento Apoštol přijal úkol donést toto jméno mezi krále, k pohanům i synům Izraele a přinášel toto jméno jako světlo, jím osvěcoval svou vlast a všude volal: Noc ustoupila, den se přiblížil. Odložme všechny skutky temnosti, odějme se výzbroje světla a kráčejme důstojně jako za plného dne. A všem ukazoval lucernu na Petrově svícnu, a na všech místech hlásal Ježíše ukřižovaného. Jak toto světlo zazářilo a oslnilo oči všech, kteří je spatřili. Copak když vycházelo z Petrových úst jako blesk, nevzpamatovávalo ochrnuté údy a ochromená těla a mnohé duchovně slepé neosvítilo? Nevrhal snad plameny, když říkal: Ve jménu Jménu Ježíše Nazaretského vstaň a choď? (Sk 3,6).
Jméno Ježíšovo je nejen světlo, ale i pokrm. Nepociťuješ snad posilu, kdykoliv si je připomeneš? Copak toto jméno nesytí toho, kdo na ně pomyslí? Neposiluje zmítaná srdce, neoživuje ctnosti, nerozvíjí dobré a počestné obyčeje a neživí čisté city? Suchý je každý chléb duše, který není namočen do tohoto oleje; je jalový, není-li ochucen touto solí. Když píšeš, nevím, o čem to je, když nečtu jméno Ježíš. Když diskutuješ a vedeš konferenci, nelíbí se mi, když v ní neslyším Ježíše. Ježíš je med v ústech, melodie v sluchu, jásot v srdci. Ale je také lékem. Je někdo z vás zarmoucený? Uveď do srdce Ježíše a odtud vystup k jeho ústům. A hned vzejde světlo z tohoto jména, mlha zmizí a vrátí se jasnost. Upadl někdo do hříchu? Běží zoufalý do osidel smrti? Není snad pravda, že když zavolá toto jméno, začne znovu dýchat a žít?
Z 15. kázání sv. opata Bernarda
