Podzimní kvatembr
Podzimní kvatembr má prastarý ráz děkovné pobožnosti za podzimní sklizeň. Vyniká v něm také charakter duchovní obnovy. Navazuje na starozákonní Slavnost Smíření. Ta začínala dnem přísného pokání. Lid děkoval za sklizeň a připomínal si Boží ochranu během pobytu „pod stany“ na poušti. Proto židé během ní pobývali pod „zeleným stanem“ stromů.
Také v Novém zákoně děkujeme za podzimní sklizeň, zvláště za sklizeň vína a vůbec všeho, co potřebujeme k zachování života, za všechny dary Boží lásky a ochrany.
V kvatembrovou středu má mše dvě orace. V první prosíme o podporu v naší křehkosti, ve druhé prosíme, abychom se spolu s tělesným pokrmem zříkali i svých hříchů. Druhé čtení nám připomíná Ezdrášovu výzvu: Radost z Hospodina je vaše síla (2 Esdr 8,10)
Evangelium o uzdravení chlapce od dětství posedlého a týraného ďáblem názorně představuje zlobu zlého ducha, ale také nesmírnou moc, jakou má modlitba a půst nad pekelnými mocnostmi. Ezdrášova věta se vrací po svatém přijímání a ukazuje, jak dokonalým způsobem se starozákonní předobraz uskutečnil v novozákonní hostině. V závěru prosíme Ducha Svatého o velmi důležitou věc: abychom správně chápali, co slavíme.
Kvatembrový pátek je dnem výrazného pokání. Liturgie k tomu připojuje díkůvzdání za přijatá dobrodiní. Dobře to vystihují Ozeášova slova (Os 14, 2-10): „Vrať se, Izraeli, ke svému Pánu a Bohu, neboť jsi upadl svou nepravostí do bídy.“ Pán na to odpovídá: „Vyléčím jejich rány a budu je milovat, budou sedět v mém stínu a kvést jako vinice.“
Evangelium (Luk 9, 16-28) vypráví o obrácení hříšnice Magdalény. Je to krásné naučení o pravém pokání z lásky. Další modlitby jsou ohlasem tohoto evangelia. Zpěv k přijímání (2 Esdr 8,10) nám skýtá útěchu, že oltářní hostinou snímá Pán velkolepým způsobem pohanu a potupu naší hříšnosti. Vkládá do našich úst slib, že budeme pilně vyhledávat a plnit Boží vůli.
Kvatembrová sobota je dnem díkůvzdání a obnovy. Účast na ní byla dříve pro věřící povinná. Je to novozákonní Den smíření a Slavnost Stánků.
Introit holduje Králi králů (Ž 94, 1-7). Ve mši jsou čtyři čtení (původně jich bylo pět). Evangelium (Luk 13. 6 – 17) vypráví o trpělivém čekání božského Hospodáře na plody fíkovníku a končí zprávou o uzdravení ženy, která trpěla po dobu 18 let. Shrbená žena je obrazem těch, kteří se pro pozemské zájmy nemohou napřímit k pravému Bohu. Uzdravení této ženy pohoršilo pokrytce, kteří v sobotu zachraňují svého vola, ale o trpícího člověka nemají zájem. Zatímco protivníci Pána hanobí, lid mu vzdává chválu.
Modlitba po svatém přijímání vyjadřuje naši radost, že Eucharistie je památkou na naše vysvobození a je pravou nebeskou manou, v jejíž síle máme dojít ke svému věčnému cíli.
