Nejsvětějšího Jména Ježíš
V neděli mezi Obřezáním Páně a Zjevením Páně ( pokud na toto období neděle nepřipadne, pak 2. ledna) slaví se svátek Jména našeho Vykupitele. Je liturgickým doplňkem Obřezání Páně. Byl pro celou církev zaveden v roce 1721, již dříve však byl tento svátek ve františkánském kalendáři. Úctu ke Jménu Ježíš šířil hlavně sv. Bernardin Sienský.
Mešní texty jsou bohaté na chvalozpěvy ke cti nejmocnějšího Jména, ve kterém je obsažena všechna Boří spásná láska k lidstvu. Ve Starém zákoně bylo Boží jméno obklopeno hrůzou. Teprve Ježíš Kristus nás učinil svými milovanými bratry.
V Introitu nám Církev představuje obraz holdu, který je vzdáván vykupitelskému Králi a k němuž se musí nedobrovolně připojit i peklo, které je dokladem jeho spravedlnosti:
Ve jménu Ježíšově nechť pokleká každé koleno nebešťanů, pozemšťanů i těch, kteří jsou v podsvětí, a každý jazyk ať vyznává, že Ježíš Kristus je ve slávě Boha Otce (Fil 2, 10-11). K tomuto vyznání se připojuje žalm 8,2: Hospodine, Pane náš, jak podivuhodné je tvé jméno po veškeré zemi!
Naše nejvroucnější přání je vysloveno v oraci:
Bože, jenž jsi ustanovil svého jednorozeného Syna Spasitelem lidského pokolení a poručil, aby se se nazýval Ježíš, uděl nám milostivě, abychom toto jeho svaté Jméno, které uctíváme na zemi, požívali patřením v nebi.
V epištole (Sk 4, 8-12) slyšíme chvalozpěv , který přednesl svatý Petr před veleradou, která byla pohoršena uzdravením ochrnutého.
Na to navazuje Graduale z žalmu 105, 47: Spas nás, Bože náš, a shromáždi nás ze všech národů, abychom vyznávali tvé svaté Jméno a honosili se tvou slávou.
Evangelium je stejné jako o svátku Obřezání , protože právě při tomto obřaduobdržel Pán jméno stanovené Otcem, jak oznámil anděl ještě před jeho početím. Jméno Ježíš-Spasitel vyjadřuje podstatu vykupitelského úřadu. Toto jméno zaznělo u jeslí a bylo napsáno také na vykupitelském kříži. Toto jméno ho nejvíce oslavuje, je zárukou odpuštění hříchů a vyslyšení našich proseb (Jan 16,23).
Offertorium je oslavnou odpovědí na zprávu evangelia: Budu tě vyznávat, Pane Bože můj, z celého srdce a oslavovat budu tvé jméno navěky, neboť jsi líbezný a něžný a plný milosrdenství ke všem, kdo tě vzývají (Ž 85 12.5).
Secreta prosí o požehnání a posvěcení naší oběti, kterou přinášíme k oslavě Jména našeho Pána Ježíše Krista, aby nám prospívala ke spáse.
Pro Communio je použit závěr žalmu 85, který je chvalozpěvem na nejsvětější Jméno:
Všechny národy, které jsi stvořil, přijdou a budou se před tebou klanět, Pane, a oslavovat tvé jméno, neboť jsi veliký a konáš divy. Aleluja.
V závěrečné modlitbě vrcholí naše úcta i díky spolu s prosbou, abychom se pro milosti, které nám byly vlité pod ochranou slavného Ježíšova Jména jako záruky věčného předurčení, mohli věčně radovat, že naše jména jsou zapsána v nebi.
Rozjímání sv. Bernarda o léčivé moci Jména Ježíš
Ve Jménu Ježíše Nazaretského, vstaň a choď! (Sk 3,6) V Ježíšově Jménu je nejen světlo, ale také pokrm. Necítíš se posilněn, kdykoliv na ně pomyslíš? Co více sytí mysl toho, kdo na ně myslí? Co občerstvuje stejnou měrou unavené smysly, posiluje ctnosti, dává růst dobrému a počestnému jednání, živí čisté city? Každý pokrm duše je suchý, pokud není namočen v tomto oleji, je bez chuti, pokud není ochucen touto solí. Jestliže píšeš, pro mne to nemá chuť, pokud tam nebudu číst Ježíš. Jestliže mluvíš nebo diskutuješ, pro mne to nemá chuť, dokud tam nezazní Ježíš. Ježíš je med v ústech, melodie v uchu, jásot v srdci.
Ale je to také lék. Je někdo z nás smutný? Ježíš vstoupí do srdce a odtud přejde do úst: a hle jakmile vzejde světlo toho Jména, každý mrak se rozplyne, vrací je jasno. Upadne někdo do hříchu? A co horšího, spěje bez naděje do osidel smrti? Není snad pravda, že jakmile bude vzývat Jméno života, ihned získá dech života? Jak je možné, aby v přítomnosti Jména spásy, byť to trvalo dlouho, jak se někdy stává, vydržela tvrdost srdce, ustrnulá netečnost, zahořklost duše, ochablost a rozmrzelost? A tomu, komu vyschly slzy, nevytrysknou náhle v hojnosti, jakmile vzývá Ježíše? Ten, kdo je vyděšen a třese se před nebezpečím, a vzývá mocné Jméno, neobdrží od něho důvěru a nevzdálí se strach? A ptám se, je někdo, kdo se zmítal neklidem a pochybnostmi, a vzýval toto jasné Jméno, a nezazářil ihned jistotou? Chyběla mu síla, protože právě ztratil důvěru, omdléval ještě, jakmile zaznělo Jméno toho, který přichází na pomoc? Je naprosto nesporné, že takové jsou nemoci duše, ale takový je na ně lék. Každý si může ověřit pravdivost žalmu: Vzývej mě v den svého neštěstí, zachráním tě a budeš mi vzdávat chválu (49,15).
Nic tak účinně nezadržuje vzplanutí hněvu, neutišuje výbuch pýchy, neléčí rány nenávisti, neutišuje nezřízenost, nehasí vášně, netiší žízeň závisti a nevzdaluje touhu po všem, co je nečestné. Pravda, když vyslovuji Jméno Ježíš, stavím se před člověka tichého a pokorného srdce, velkodušného, střídmého, čistého a milosrdného, zkrátka mimořádného v každé svaté a počestné věci, samotného všemohoucího Boha, který léčí svým příkladem a posiluje svou pomocí. Toto všechno se ve mně ozývá, když pocítím vnitřní sílu Ježíšovy moci. Tak od něho přijímám příklady jako od člověka a pomoc, protože je mocný. To první jako vonné esence, to druhé jako jejich účinky. Tak vzniká preparát, který není schopen připravit žádný lékař.
Duše moje, máš tento lék skrytý v malé nádobě tohoto Jména, kterým je Ježíš, bezpečný dárce spásy, který se nikdy neprojeví jako neúčinný v žádné nemoci. Ať je vždy v tvé hrudi, v tvé ruce, aby všechny tvoje smysly, všechno tvoje konání se orientovalo k Ježíši. Písmo říká: Vlož mě jako pečeť do svého srdce, jako znamení na svou paži (Pís 8,6). Nyní máš tedy to, co uzdraví tvé srdce i tvou paži.
Opakuji: V Ježíšově Jménu máš to, čím můžeš napravit vše, co je v tobě zlého, a zdokonalit, co je méně dokonalé. Stejným způsobem máš něco, čím můžeš střežit své smysly, aby nechybily, a uzdravit je, když se provinily.
Svatý Bernard je také autorem krásného hymnu Iesu dulcis memoria Viz latinsky - česky
