Čtvrtá neděle po Duchu Svatém
Tato neděle nám opět představuje Spasitele jako dobrého Vůdce a duchovního rybáře. Jeho péči a dobrotu opěvuje žalm 26 v Introitu: Pán je mé světlo a má spása, koho bych se bál? Pán je záštita mého života, před kým bych se třásl? Moji nepřátelé, kteří mě sužují, sami slábnou a padají. I kdyby se proti mně postavil vojenský tábor, moje srdce se nebude bát.
Na tento zpěv důvěry navazuje orace: Dej nám, Pane, prosíme, ať je pro nás běh světa v míru řízen tvým řádem a tvá církev ať se těší nerušené oddanosti.
Je to prosba dnes více než aktuální. I když však na nás dolehnou utrpení, upozorňuje nás v epištole sv. Pavel ve svém listu k Římanům (8, 18-23), že utrpení nynějšího času nejsou ničím proti budoucí slávě, která se zjeví na nás. Musíme si být vědomi, že zatím jen spolu s tvorstvem očekáváme synovství a vykoupení svého těla v Ježíši Kristu.
Naše pevná víra je pro nevěřící důkazem velikosti a dobroty našeho Boha, jak nám to potvrzuje Graduale (Ž 78,9). Odpusť nám, Pane, naše hříchy, aby snad pohané neřekli: Kde je ten jejich Bůh?
V evangeliu (Lk 5, 1-11) se Petrova loď stává pro Pána katedrou. Je to více než symbolické. Poslušnost galilejských rybářů jim pak zajistí bohatý úlovek. Je to pro ně podobenstvím jejich budoucí pastorační práce. O tuto poslušnost pak prosíme v secretě: Usmiř se, Pane, tím, že přijmeš naše dary, a kroť milostivě také všechnu naši vzpurnou vůli.
Pánova dobrodiní stručně shrnuje Communio (Ž 17,3): Pán je má tvrz, mé útočiště a můj vysvoboditel: Můj Bůh je můj pomocník.
