Z Divinum officium včerejšího svátku Neposkvrněného Srdce
sv. Bernardin Sienský
Z homilie sv. Bernardina Sienského Sermo 9, De visitatione
Kdo ze smrtelníků bez jistoty božského zjevení neobřezanými a přímo poskvrněnými ústy se může odvážit říct něco docela málo o pravé Rodiče Boha a člověka, kterou před věky Otec předurčil, aby byla provždy Pannou, nejdůstojnější Syn si ji zvolil za Matku a Duch v ní připravil poklad všech milostí? Jakými slovy já človíček mám vyslovit pocity tohoto panenského srdce, která již vyslovil svými ústy Bůh a která nestačí popsat ani jazyk anděla?
Pán řekl: »Dobrý člověk vynáší z pokladu svého srdce dobré věci.« A kdo si může myslet, že je více schopen mluvit o srdci Panny, ne-li sama Panna, která si zasloužila být Matkou Boží a hostila Boha devět měsíců ve svém srdci? A jaký poklad je více vhodný než sama božská láska, kterou jako pec bylo zaníceno srdce Panny?
Z tohoto srdce jako z ohniště božské lásky dala Panna vytrysknout dobrým slovům, tj. slovům zaníceným láskou. Jako z amfory naplněné drahocenným vínem může přetékat jen drahocenné víno; a jako z rozpálené pece může vyzařovat jen nejvyšší žár, tak z Matky Kristovy nemohla vycházet žádná jiná slova než jen slova plná lásky a božského žáru.
Moudrá žena, která je opravdovou paní, pronáší slova uvážená, krásná a procítěná: proto čteme, že požehnaná Matka Boží pronesla v sedmi obměnách slova uvážená, naplněná významem a účinkem: to znamená, že byla naplněná Duchem Svatým. Mluvila dvakrát s andělem, dvakrát s Alžbětou, dvakrát se svým Synem (jednou v chrámě a podruhé na svatbě) a jednou se služebníky. A při těchto různých příležitostech mluvila vždy zdrženlivě: výjimkou je případ, kdy chválila a děkovala Bohu a kdy svou řeč prodloužila a řekla: »Má duše velebí Pána«. V tomto případě nemluvila s lidmi, ale s Bohem. Těchto sedm slov bylo proneseno podle řádu ve sledu, který ukazoval sedm způsobů, jak jednat s láskou. Bylo to sedm plamenů horoucího srdce.
