Svátek Svaté Rodiny
Tento svátek se v církvi slaví 120 let a toto období představuje také epochu systematického úsilí Božích nepřátel zbavit manželství a rodinu křesťanského základu. Katolické rodiny se od počátku proti těmto útokům bránily tím, že se sdružovaly ve spontánně vznikajících sdruženích a bratrstvech, která hledala pomoc v úctě k Svaté Rodině Ježíše, Marie a Josefa. Svatý otec Lev XIII. v roce 1892 začlenil všechna tato společenství do jednoho bratrstva a rok nato ustanovil liturgický svátek Svaté Rodiny. Sám se stal autorem potřebných liturgických hymnů. Liturgická reforma Pia X. tento svátek nejdříve poněkud restringovala, ale když během první světové války a hlavně po ní nastoupil hrozivý úpadek rodinného života, byl tento svátek oživen a zařazen do vánočního liturgického okruhu a z původně stanovené třetí neděle po Zjevení Páně definitivně přeložen na neděli v oktávu po Zjevení Páně. Cílem svátku je vyzvednout ideál křesťanské rodiny a význam a důstojnost manželství. Rodina je tak povznesena z přirozené společnosti do nadpřirozeného řádu a je povolána stát se zahradou praktického křesťanského života a současně školou společenského řádu a kázně. Tomu odpovídají mešní texty.
Již Introit nás uvádí do nazaretského domku, abychom upřeli svou pozornost na požehnané štěstí a pokoj svaté Rodiny: Otec spravedlivého plesá radostí, nechť se raduje tvůj otec a tvá matka, která tě porodila (Ž 83, 2-3). Jak milý je tvůj příbytek, Hospodine zástupů. Má duše zmírá steskem po Hospodinových síních (Ž 83, 2-3).
Příbytek svaté Rodiny byl prvním novověkým Božím chrámem a duší tohoto domu byl Ježíš, který zde vyrůstal ve skrytosti a zakoušel námahu lidské práce. Pečlivý pěstoun a blažená Matka plnili po jeho boku své rodičovské povinnosti.
Orace je pro nás výzvou, abychom se řídili tímto příkladem: Pane Ježíši Kriste, jenž jsi v poddanosti Marii a Josefovi posvětil domácí život nevýslovnými ctnostmi, dej, abychom s jejich pomocí byli poučeni příkladem svaté Rodiny a dosáhli s nimi věčného společenství.
Epištola (Kol 3, 12 – 17) charakterizuje stručně podmínky rodinného požehnání. Máme si dokonale osvojit srdečnou milosrdnost, dobrotu, pokoru, mírnost, shovívavost, navzájem se snášet a odpouštět si. Naše rozhovory mají vyplňovat především chvalozpěvy a duchovní písně.
Dům, kde tyto zásady panují, je stejně požehnaný jako dům nazaretský. Připomíná to Graduale: (Ž 26,4) O jedno jsem prosil Pána a o to budu usilovat, abych směl bydlet v domě Hospodinově po všechny dny svého života. Blahoslavení, kteří přebývají v tvém domě, Hospodine, na věky tě budou chválit.
Evangelium (Lk 2, 42 – 52) nám líčí známý příběh svaté Rodiny putujcí s dvanáctiletým Ježíšem i do jeruzalémského chrámu. Perikopa končí významnou a výmluvnou větou o Ježíšově pokorné poddanosti pozemským rodičům.
Offertorium znovu představuje obětování z Ježíšova dětství. Připomíná tak povinnost rodičů přivádět děti do chrámu. Učí je současně , že děti jsou nejkrásnějším obětinou, kterou přinášejí Bohu.
Secreta je prosbou o požehnání a dar pokoje a milosti: Přinášíme, Pane, smírnou oběť a snažně prosíme, abys na přímluvu Bohorodičky a Panny a svatého Josefa upevnil naše rodiny v pokoji a své milostí.
Communio nám slovy ze závěru dnešního evangelia (Lk 2,51) připomíná krásnou skutečnost, že Pán ve svatém přijímání dále sestupuje v poníženosti své lásky k nám, aby s námi přebýval.
Závěrečná modlitba prosí o neocenitelné společenství svaté Rodiny v hodině smrti:
Pane, uděl těm, které občerstvuješ nebeskými svátostmi, aby ustavičně následovali příklad svaté Rodiny a zasloužili si v hodinu své smrti s přispěním blahoslavené Panny a Matky a svatého Josefa přijetí do věčných příbytků.
O O O
K tématu:
Rodina přede vším a nade všechno
Kreml: Velké rodiny - budoucnost lidstva
Papežův poradce: Rodina je vynález společnosti
