Mezi nedělí Smrtnou a Květnou
Pondělí
Čtyřicetidení půst Ninivetských byl tak jako náš půst založen na naprosté důvěře v Boží milosrdenství. Zdrojem naší naděje však více než v naše ubohé pokání je spasitelné utrpení našeho Pána. Z jeho vykoupení není nikdo vyloučen, slíbil svou milost všem, kteří v něho uvěří. Co však bude s těmi, kteří osnují jeho smrt? Svého Ducha jako pramen živé vody dá pouze těm, kteří v něho uvěří.
Úterý
Nepřátelství Ježíšových odpůrců se projevuje stál zjevněji. On však čeká právě na „svoji hodinu“. Satanův triumf bude jen zdánlivý. Ve skutečnosti to bude jeho porážka. Daniel vysvobozený ze lví jámy je obrazem Pána, který vystoupí ze svého hrobu. „Vydej nám Daniela, křičeli babylonští před králem, jinak zabijeme tebe.“ My brzy uslyšíme: Vydej nám Ježíše. Bůh však nad svými bdí a neodvratně se naplní jeho milosrdné plány spásy.
Středa
Žalmové verše mešní liturgie vyjadřují, co Ježíš prožívá s blížícím se umučením. Mluví o bolesti a úzkosti, ale také o naději a díku. „Věřte mým skutkům, abyste poznali, že Otec je ve mně a já v Otci.“ vyzývá Pán své protivníky, ale právě Ježíšovo božství bude argumentem jeho odsouzení. Tak se naplní Boží vůle: Otec poslal svého Syna, aby svou smrtí přinesl lidstvu spásu
Čtvrtek
Celá dnešní liurgie je jedním velkým vzýváním Božího milosrdenství, ale současně potvrzením naprosté důvěry. V Introitu se přiznává izraelský národ, že je spravedlivě potrestán za své hříchy, prosí o odpuštění a vyznává svou důvěru v Hospodinovu moc. Evangelium líčí obrácení Marie Magdalény, které se dostává odpuštění pro její lásku k Pánu. Tyto texty nás učí, jak máme předstupovat před Boha.
Pátek
Jsme u vrcholu dramatu: synedrium oficiálně rozhodlo o Ježíšově smrti. Jeremiášova modlitba i žalmové zpěvy vyjadřují úzkost spravedlivého obklíčeného rozzuřenými nepřáteli a jeho naléhavé nářky a prosby. Mnohé z těchto textů zazní i v pašijovém týdnu.
Sobota
Vigilie Květné neděle neměla až do 8. století svou zvláštní mši. Žalmové části jsou stejné jako v pátek. Pokračuje čtení z proroka Jeremiáše a evangelium anticipuje zítřejší slavný vstup do Jeruzaléma, při které se Židé utvrzují ve svém rozhodnutí. Následuje dojemná scéna s pohany, kteří jako předchůdci hledají Ježíše, aby zaujali místo zatvrzelého národa. Otcův hlas potvrzuje Ježíšovu budoucí slávu.
Podle Messale Romano quotidiano
