Čtvrtá neděle po ZJevení Páně
Perikopy čtvrté neděle po Zjevení Páně jsou stručné, ale velmi výmluvné. V epištole (Řím 13, 8-10) shrnuje Apoštol to, co nám uložil v předchozí třech nedělích. V pouhých sedmi verších vystihuje samu podstatu těchto naučení: Kdo miluje bližního, naplnil zákon. V přikázání lásky je vysloven základní princip křesťanského života. Je zcela proti povaze lásky činit zlo. Na přikázání, která jsou zde vyjmenována, to vidíme zcela jasně, Každé jejich přestoupení porušuje lásku, protože působí zlo bližnímu.
Předcházející tři neděle nám představily Ježíše jako svrchovaného Pána a divotůrce. V jeho moci jsou zákony přírody včetně těch, které ovlivňují zdraví člověka. Dnešní zázrak líčený v evangeliu je manifestací jeho všemohoucnosti uplatněné proti rozbouřeným a odbojným živlům přírody. Pán tak dovršuje důkazy o své božské svrchovanosti, kterou projevuje nejen ve svých divech, ale i ve svých přikázáních. Jestliže ho poslouchají větry a moře, ani my nemůžeme přistupovat k jeho slovům jinak, než s vědomím naprosté úcty a poslušnosti. Jeho vystoupení předznamenává jeho budoucí vítězství nad živly zla: Satanem a smrtí. Svým zázračným činem také posiluje naši důvěru v situacích, kdy se nám zdá, jakoby nedbal nesmírného ohrožení, které působí rozběsněné síly zla.
Církev proto prosí: Bože, ty víš, že pro svou lidskou křehkost nemůžeme obstát v tak velkých nebezpečích, jakým jsme vystaveni. Uděl nám zdraví duše i těla, abychom s tvou pomocí překonali to, co pro své hříchy zakoušíme.
Podobně se modlíme i v sekretě: Dopřej nám, všemohoucí Bože, aby přinášený dar této oběti stále očišťoval a chránil naši křehkost od zlého.
Na závěr prosíme Pána, aby nás jeho dary oprostily od světských zálib a stále nás občerstvovaly nebeským pokrmem.
