Vigilie Nanebevstoupení Páně
Liturgická oslava Vigilie Nanebevstoupení Páně byla zavedena teprve v VIII. až IX. století. Mešní formulář je převzat z předchozí neděle, ale do tohoto rámce jsou vložena překrásná biblická čtení.
První obraz v epištole nám představuje návrat Vykupitele a Vítěze do nebeského království, kam vstupuje jako vítěz nad hříchem a peklem spolu s bohatou kořistí. Je to text z epištoly sv. Pavla k Efezanům (4, 7 – 13). Zde pak rozděluje bohatství své kořisti, bohatství duchovních darů. Apoštol zde používá Žalm 67,19, který představuje Krista jako Vítěze, který přijímá dary od osvobozených zajatců. Je to nejvyšší oslava lidské přirozenosti. Osvobození zajatci jsou duše spravedlivých z předpeklí. Pán svým nejvyšším ponížením si zasloužil, aby dosáhl nejvyšší slávy a naplnil nás veškerými svými dary. Tyto dary jsou především určeny nositelům duchovní moci v Církvi, aby vykonávali svou službu pro duchovní Tělo Kristovo a přispívali tak ke vzdělání a prospěchu duchovní rodiny Církve. Zdokonalení dosáhnou, až se stanou plnou měrou účastni všech Kristových milostí.
Druhý obraz je z evangelia sv. Jana (17, 1-11). Jakoby Pán stál u nebeských bran a prosil o vpuštění. Jeho slova jsou převzata z velekněžské modlitby při Poslední večeři. Vyprošuje si od Otcovy lásky oslavu za svou poslušnost, aby oslavován tím, že se jeho učení šíří a mezi lidmi, kteří je uznávají a věrně zachovávají. Bůh totiž stanovil, že jeho Syn vykoupí lidstvo svým vtělením a smrtí, a stanovit, že mu dá i jako člověku moc nade všemi lidmi, aby jim připravil život věčný. Moc získal svým slavným vzkříšením a nanebevstoupením: To je pak život věčný, aby poznali tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal: Ježíše Krista. Životem se zde nerozumí věčná blaženost, nýbrž ono pozemské poznání, kterým člověk překonává pohanské zásady a věří, že je pouze jeden jediný pravý Bůh, a překračuje i židovství svou vírou, že Syn Boží se pro nás vtělil a vykoupil nás svou smrtí. Z tohoto poznání vyrůstá vše, co ve víře, naději a lásce nadzemsky oblažuje člověka již zde na zemi a skrze posvěcující milost se pak plně rozvine v nebeské slávě. Všem je zjevné, co Otec skrze svého Syna vykonal pro spásu lidstva, a je za to vykoupeným lidstvem oslavován.
Pán zvláště prosí za apoštoly, skrze které chce šířit nauku spásy a zprostředkovat hojnost milostí. Na jejich základě pak chce zbudovat svou církev.
Pramen: Fr. Cinek Mše svatá v bohoslužebném řádu církevního roku II.
