Druhá neděle po ZJevení Páně
Mezi vánočním cyklem, který končí 13. ledna, a cyklem velikonočním, který zahájí neděle Septuagesima neboli devítník, je krátké období několika nedělí situovaných mezi dvě největší Kristova tajemství. Datum Septuagesimy se mění podle umístění Velikonoc v liturgickém kalendáři a pohybuje mezi 18. lednem a 21. únorem ( letos připadá již na 28.leden). Neděle tohoto cyklu, na které se již před devítníkem nedostane, se vkládají na konec církevního roku mezi 23. a 24. neděli Po Duchu Svatém.
Liturgická barva je zelená, a to i v případě, že se používá formulář z předchozí neděle ve všední den, na který nepřipadá památka nebo svátek světce. Preface o těchto nedělích je de Trinitate, ve všední dny Communis. V tomto období se nachází 2. únor, tj. 40. den po Narození Páně, tedy svátek Očišťování Panny Marie, který svým obsahem připomíná prodloužený vánoční cyklu, který tímto dnem definitivně končí.
Toto, byť krátké období, se podobá dlouhé době, která bude následovat po Seslání Ducha Svatého. Modlitby a nauka církve zde nevystupují v konkrétní vazbě na rozvíjející se Kristovo tajemství, ale představují se samostatně a nezávisle na vnějších okolnostech. Církev nám připomíná postupně svou nauku a vnuká nám svého ducha. Mešní texty 3. - 6. neděle po Zjevení Páně mají stejné žalmové zpěvy.
Introit druhé neděle vzdává hold Pánu, který se o Epifanii zjevil světu. Ať se ti , Pane, klaní celá země a zpívá píseň tvému Jménu, Nejvyšší. Plesejte Bohu všechny země, zpívejte píseň jeho Jménu, vzdávejte čest k jeho chvále (Ž 65, 4. 1-2).
Orace prosí Pána o potřebný pokoj, protože ho ohrožuje zlo působící mezi národy i v rodinách. Je to vlastně prosba, aby Bůh naklonil naši vůli k žádoucímu dobru. Bože, jenž řídíš nebeské i pozemské věci, vyslyš snažné prosby svého lidu a uděl pokoj našim časům.
Epištola z Listu sv. Pavla Římanům se týká praktických křesťanských povinností. Apoštol se zmiňuje o tom, že úkony církevní služby jsou spojeny se zvláštními duchovními dary, kterých vypočítává sedm a které mají být použity podle Boží vůle k spáse vlastní i spáse našich bližních. Nejsou udělovány k pouhému osobnímu prospěchu, ale ke službě všem věřícím. Všeobecnou povinností je bratrská láska, trpělivost a důvěra, stejně jako vytrvalost v modlitbě.
Graduale pokračuje v žalmu z introitu (v. 20-21): Hospodin jim poslal své slovo, uzdravil je a vytrhl z jejich zkázy. Ať jeho zázraky a milosrdenství vůči lidským synům jsou jeho oslavou.
Evangelium líčí první Pánův zázrak na svatbě v Káně. Spasitel přišel obnovit ideál rodiny a manželství, povýšit je na svátost a upevnit tak manželské svazky, které jsou fyzickou i mravní oporou lidské společnosti. Jeho Matka ho upozorňuje na obtíže, do jakých se dostali hostitelé. Oslovení „ženo“, které používá Ježíš ve své odpovědi, má v této společnosti stejný význam jako v naší titul „paní“. Následuje zázrak, který je počátkem divů a zjevuje Ježíšovu slávu. Tato epizoda obsahuje pro nás bohaté a cenné poučení a povzbuzení. Proměnění vody ve víno je předobrazem proměnění, které se poprvé uskuteční při Poslední večeři. Proto se zpráva o zázraku připomíná ve zpěvu communio.
Zpěv Offertoria se opět vrací k žalmu 65 a je tak chvalozpěvem a odpovědí na dar, o kterém jsme slyšeli v evangeliu. Secreta prosí, aby Pán posvětil spolu s obětními dary i nás očištěním od našich vin.
Závěrečná modlitba postcommunio je prosbou o posílení účinků obnovy prvního zázraku, který slavíme ve svatých tajemstvích:
Ať se v nás, Pane, rozmnoží síly tvého působení, abychom živeni božskými svátostmi byli tvým darem připraveni k dosažení toho, co nám přislibují.
Z dnešní bohoslužby si odnášíme ujištění o mateřském doprovodu Panny Marie. Její přímluva předešla první div Pánovy milosrdné lásky a tajemně souvisí se zjevením božské moci Vykupitele i jejím spolupůsobením v našich duších. Tomu odpovídá význa sv. Pavla: V naději se radujte, v soužení buďte trpěliví, v modlitbě vytrvalí.. Příští neděli již vstoupíme do doby předpostní.
