Neděle po Nanebevstoupení Páně
Z liturgických textů poslední povelikonoční neděle zaznívá zvláštní až teskné rozechvění. Je to nálada onoho malého stádce, které je nyní jakoby opuštěno. Církev se nevěnuje jen vzpomínkám a oslavám památek, ale vžívá se do situace prvotního společenství, jehož Pastýř odešel k Otci, proto touží nyní nejen po příchodu slíbeného Utěšitele, ale i po návratu Mistra a Pána, po triumfu věčného Krále. Středem všech textů je dnes evangelium: Kromě předpovědi Ducha Posvětitele obsahuje i závažnou zprávu o budoucím utrpení a těžkých zkouškách, které na církev čekají.
Introit už není jásavým zpěvem, nýbrž modlitbou touhy: Vyslyš, Pane, můj hlas, kterým k tobě volám, aleluja. Mé srdce promlouvá k tobě, hledám tvou tvář, neodvracej svou tvář ode mne (Ž 26, 7 – 9). Pán je mé světlo a má spása, koho bych se měl bát? (Ž 26, 1).
Tento pohled do budoucnosti nám vyprošuje i dnešní orace:
Všemohoucí věčný Bože, dopřej nám, abychom vždy projevovali vůli tobě oddanou a sloužili tvé velebnosti s upřímným srdcem. Prosíme o vůli odhodlanou k oběti, která se nevzpouzí, nereptá ani nekolísá, ale slouží Pánu, aniž by hledala svůj osobní prospěch a pohodlí.
V epištole se k nám obrací první nejvyšší pastýř církve. ( 1 Petr 4, 7 – 11) Milovaní, buďte obezřetní a bděte na modlitbách. Především mějte vytrvalou lásku k sobě navzájem, neboť láska přikrývá množství hříchů. Apoštol vyzývá k pohostinnosti k vzájemné službě ve využití všech rozličných svěřených darů, aby ve všem byl oslavován Bůh skrze Ježíše Krista našeho Pána.
Zpěv k Aleluja předjímá Pánův příslib z evengelia a posiluje naši důvěru: Pán kraluje nade všemi národy; Bůh sedí na svém svatém trůně. Nenechám vás sirotky, jdu, a přijdu zase k vám a vaše srdce se bude radovat. (Jan 14, 18)
V evangeliu (Jan 15, 26-27; 16, 1-4) nám Pán opakuje svůj příslib Ducha, který vychází od Otce a bude svědčit o mně. Ale je na učednících, aby se k tomuto svědectví s veškerou rozhodností připojili. Nebudou mít na růžích ustlán, čeká je nelítostné pronásledování: Každý, kdo vás zabije, bude se domnívat, že tím slouží Bohu.
To je současně návod, na co máme myslet při připravě na příchod Ducha Svatého. Duch Svatý bude seslán, aby vytvořil z tohoto společenství církev jakožto jedno jediné mystické tělo Kristovo. Bude to den narozenin Církve, pro kterou bude Duch jejím nadpřirozeným oživovatelem a pramenem darů a milostí, aby se stala jedinou božskou a neomylnou svědkyní a učitelkou pro celý svět. Toto svědectví Kristových učedníků je nezbytné, protože nikdy nebyli, nejsou a nebudou omluvitelní ti, kdo v Krista neuvěří. To je jediná cesta, jak prospět světu. Proto secreta nám vyprošuje, aby nás svatá mešní oběť očistila a dodala nám sílu nadpřirozené milosti.
Communio nám připomíná Pánovu prosbu z velekněžské modlitby: Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je chránil od zlého. Největší zlo, které by nás mohlo potkat, by byla naše zrada. Nemůžeme se zařizovat tak, abychom ve světě neměli trápení. To bychom nebyli jeho učedníky, ale zařadili bychom se mezi lidi tohoto světa a dobrota láska našeho Pána by byla marná.
