Menu

Pátá neděle po Duchu Svatém

 
Liturgie této neděle obrací naši pozornost v nové variantě opět k základnímu přikázání lásky, podobně jako 4. předchozí neděle. Introit začíná prosbou o Boží ochranu, která se opírá o pevnou důvěru v Boha: Pán je mé světlo a má spása, koho bych se bál? (Ž 26,1). Vstupní modlitba prosí: Bože, který jsi pro ty, kdo tě milují, připravil neviditelné statky, vlij do našich srdcí vroucnost své lásky, abychom tě ve všem a nade vše milovali a dosáhli tvých zaslíbení, která převyšují všechnu touhu.

Epištola z 1. listu apoštola Petra (3, 8 - 15) je zvláštním napomenutím, abychom žili uprostřed pohanů opravdovým křesťanským životem. Nabádá nás proto k vroucí bratrské lásce v duchu jednoty, milosrdenství a pokory. Důrazně nás varuje před pomstou. Nemáme odplácet zlým za zlé, ale žehnat, jak se sluší na křesťany. Těm, kdo horlí pro dobro, nikdo nemůže ublížit. Jsme blahoslavení, i když budeme muset trpět pro spravedlnost.

Graduale proto prosí o milost Boží, která pomáhá překonávat překážky (Ž 83,10). Zpěv Aleluja je opět projevem radostné důvěry: Pane, z tvé síly se raduje král a plesá velmi nad tvou spásou (Ž 21,1).

Evangelium vyjímá z Horského kázání (Mt 5,20 – 24) naučení tykající se bratrské lásky. Ten, kdo bližního nemiluje, nemůže se líbit Bohu. Páté přikázání nechrání jen život bližního, ale poukazuje, že všechny projevy nelásky jsou stejně těžkým proviněním, které nás činí neschopným předstoupit před Pána. Úkonů smíření si Bůh cení více než bohopocty. Božský Mistr tak podstatně rozvíjí a prohlubuje starozákonní příkazy. Závažnost těchto slov zdůrazňuje varování: Nebude-li naše spravedlnost hojnější než zákoníků a farizeů, nebudeme přijati do nebeského království.

Na to reaguje vhodně Offertorium: Dobrořečit budu Pánu, že mě poučil. Jsem si přitom vědom, že je po mé pravici, abych nekolísal (Ž 15, 7,8).

Secreta prosí o přijetí obětních darů v duchu lásky, aby všem prospěly ke spáse.

Závěrečná modlitba prosí o očištění od skrytých  hříchů a ochranu před úklady nepřátel.