Přebývající šestá neděle po Duchu Svatém
Psalmodické části mešních textů jsou opět z 3. neděle po Zjevení Páně
Přesunem do závěru církevního roku nabývají perikopy šesté neděle po Zjevení Páně nový, širší význam. Blíží se doba konečných žní, o kterých byla řeč již minulou neděli. Církev nám tedy nastavuje zrcadlo, abychom nejen vzhlíželi k budoucnosti, ale také hodnotili dosavadní průběh dějin. Boží plán dát vzrůst jednomu bohatému a košatého stromu, ve kterém se mohou všichni synové světla ubytovat, zůstává až do konce časů nezměněn. Jestliže se setkáváme také s jinou skutečností a jinými stromy, je to proto, že „člověk nepřítel“ dělá všechno proto, aby Hospodáře nejen dostihl, ale dokonce předstihl. Jak nám připomíná prosba dnešní orace, musíme stále prosit Pána, abychom rozumně uvažovali a dbali na to, že můžeme přebývat jen v koruně správného stromu vzrostlého z Božího semene, abychom se vystříhali nezdravého a zhoubnému kvasu nepřítele. Pánovo podobenství( Mat 13, 31 - 35) mluví výslovně o jednom semeni, o jednom stromu, o jednom kvasu, o jednom těstu. Není v naší kompetenci, abychom jakýkoliv jiný strom a jakékoliv jiné kvas prohlašovali za součást nebeského království.
Nemůžeme to udělat z toho prostého důvodu, že to nejsme my, kdo dává semenu vzrůst anebo těstu sílu, aby vykynulo. Svatý Pavel se o tom přesvědčil a vysvětluje to v dnešní epištole svým věrným Soluňanům (1 Sol 1, 2 - 10).
Jak říká na jiném místě, nic neznamená ten, kdo semeno sází, ani ten, kdo je zalévá, jen Bůh je tím, který dává vzrůst. Evangelium nemůže přicházet, šířit se, růst jen v slovu, nýbrž především v moci a v Duchu Svatém a o této jeho moci se s nikým nemůžeme domlouvat, stejně jako se nemůžeme dohadovat o Božím vyvolení. Všem ostatním můžeme pouze naléhavě doporučit, aby se obrátili od model k Bohu živému a pravému.
Den Páně je příležitostí, která nás vybízí, abychom i mimo bohoslužbu nahlédli do evangelia. Tam se dočteme, že svá podobenství určená širokému publiku zakončil Pán poněkud skeptickými a varovnými slovy: Budete stále poslouchat, a neporozumíte, budete se ustavičně dívat, a nic neuvidíte. Otupělo totiž srdce tohoto lidu. Uši mají nedoslýchavé a oči zavírají, takže očima nevidí, ušima neslyší, srdcem nechápou a neobrátí se, a já je neuzdravím. S těmi, kterým to není dáno, se nemáme co domlouvat ani smlouvat. Kdo nemá, tomu bude vzato i to, co má.
Ani svatý Pavel nevsadil na „dialog“. K slovu, které přijal do Pána, nepřidával své nápady, ale své modlitby, své utrpení a oběti, které přinášel při mnohém soužení. Utrpení, které se na něho valilo ze všech stran, sloužilo mu k tomu, aby prožíval na svém těle Kristovo umírání a aby tak byl na něm patrný Ježíšův život. Bez tohoto výlučného nástroje utrpení a oběti všechny pastorační návody a nápady jsou spíše ke škodě než k užitku. Dosvědčuje to nejen život a neuvěřitelně plodný apoštolát Pavlův, ale stejně tak je tomu u všech velkých světců, kteří kráčeli věrně ve stopách Kristových a Pavlových. I my se musíme stát následovníky Pána a Apoštola a přijímat soužení s radostí Ducha Svatého, abychom se stali vzorem všem věřícím a aby se všude roznesla naše víra.
Příští neděle bude poslední v tomto církevním roce.
