Památka Křtu Páně
Východní liturgie slaví Křest Ježíše Krista v Jordánu jako ústřední událost svátku Zjevení Páně. Otcův hlas z nebe a Duch Svatý ve viditelném znamení holubice spolu s Janovým svědectvím znamenají slavnostní představení osobnosti Spasitele na počátku jeho veřejného působení. Západ věnoval velkou pozornost příchodu a klanění Mudrců a událost v Jordánu si připomínal v den oktávu svátku Zjevení. Po zrušení oktávu je 13. leden zasvěcen Památce Křtu Páně.
Mešní texty jsou ze svátku Zjevení Páně s výjimkou orací a evangelia ( Jan 1, 29-34), které především zdůrazňuje význam Ježíšova křtu: vody přijímají provždy moc posvěcovat v Duchu Svatém ty, kteří jsou povoláni přijmout základní svátost svatého křtu a stát se tak Božími dětmi. To potvrzují také slova Spasitele na závěr jeho veřejného působení před návratem k Otci: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu! Kdo uvěří a dá se pokřtít, bude spasen; kdo však neuvěří, bude zavržen ( Mk 16,15).
Po tomto svátku nastupuje období Per annum - doba po Zjevení Páně
