Svatého Václava
Náš největší národní světec je nám velmi blízký i přes to, že nás od něho dělí dlouhá doba i postavení, které mu Pán svěřil ve společnosti. Vyznačoval však se nejen ctnostmi nezbytnými pro vladaře, ale i ctnostmi všedních dnů, jaké mají být vlastní i prostým věřícím. Následováníhodný je dnes zvláště pro neobyčejnou svou úctu k Nejsvětější Svátosti
Introit je výraznou oslavou knížete – mučedníka: Pane, spravedlivý se raduje z tvé síly a jásá převelice nad tvou pomocí. Vyšel jsi mu vstříc sladkým požehnáním, vsadil jsi mu na hlavu korunu z ryzího zlata. (Ž 20, 2-3)
Slovy orace dnes celá církev prosí: Bože, jenž jsi svatého Václava přenesl palmou mučednictví z pozemského knížectví do nebeské slávy, chraň nás na jeho přímluvu ode všeho protivenství a dopřej nám, abychom se radovali ve společenství s ním.
Epištola z Knihy moudrosti (10,10 - 14) je tentokrát duchovním životopisem našeho světce v obraze Josefa Egyptského: Oslavuje moudrost, která spravedlivého neopouští ani tehdy, kdy se nepřátelé domnívají, že nad ním zvítězili. Usvědčuje ze lží ty, kteří ho očernili, neboť Bůh mu udělil věčnou slávu.
Graduale (Ž 11, 1-2) dále rozjímá o bohabojnosti spravedlivého, který plní Boží zákon, a proto ho Bůh provází požehnáním a zajišťuje mu nebeskou oslavu.
Evangelium nám připomíná, že šíření evangelia vždy vyvolává také rozpory, které mohou přetrhat i nejtěsnější přirozené svazky. Všichni totiž radostnou zvěst nepřijmou a budou projevovat vůči Kristu jeho učedníkům nevraživost a nepřátelství. Pravý učedník je však připraven pro Pána snášet i příkoří a utrpení. Ztratit život pro Pána znamená získat život mnohem cennější. Bez odměny nezůstane ani nejmenší skutek lásky, prokázaný pro Pána. Tento úryvek je tedy je výmluvný výklad, jaký nám sám Pán poskytuje k dávné staroboleslavské bratrovraždě.
Verš k offertoriu se opět vrací k oslavné písni žalmu, jakou opěvoval mučedníka již introit.
Secreta nám skýtá příležitost, abychom si připomněli, jak zbožný kníže sloužil oltáři tím, že obětní dary připravoval pečlivě vlastníma rukama .
Communio ( Mt 19,24) opakuje Pánovo pozvání, které svatý Václav tak ochotně přijal: Kdo chce přijít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mne.
V závěrečné modlitbě si vyprošujeme, abychom se mohli radovat z věčného patření na světce, kterého zde na zemi oslavujeme. Modlíme se ji s vědomím, že pro svatého Václava bylo svaté přijímání hlavním zdrojem jeho svatosti.
(Kromě tohoto mešního textu platného v celé církvi se můžeme setkat i s texty s určitými obměnami, např. v Čechách nebo v olomoucké diecézi, kde je svatý Václav patronem arcibiskupské katedrály.) Viz také
