Slavnost Ježíše Krista Krále
Ustanovením slavnosti Ježíše Krista Krále chtěl Pius XI. slavnostně vyhlásit královskou vládu našeho Pána Ježíše Krista nad světem. Boží Syn je Králem duší a svědomí, rozumu a vůle, je také Králem rodin, měst a národů, Králem celého světa. Jak vyložil ve své encyklice Quas primas 11. prosince 1825, laicismus je radikálním popřením této královské vlády Kristovy; skutečnost že se společenský život organizuje, jakoby Boha nebylo, vyvolala masový odpad od Boha, a to vede společnost do záhuby.
Všechny liturgické texty dnešní slavnosti jsou manifestační proklamací univerzálního Kristova království proti rostoucímu laicismu a pohanství dnešní doby.
Mše svatá začíná nejkrásnější vizí Apokalypsy, ve které Boží Beránek, obětovaný, ale nyní oslavený, je veleben a chválen nekonečnými zástupy andělů a svatých.
Slavnost stanovená na poslední neděli měsíce října ke konci liturgického roku a v předvečer slavnosti Všech svatých představuje korunu všech Kristových tajemství a také anticipaci doby věčné vlády, kterou vykonává nad všemi vyvolenými v nebeské slávě. Zmrtvýchvstalý Kristus, jenž vládne v jasu svého svrchovaného vítězství uprostřed vyvolených, kteří jsou jeho triumfem, je velkou a vrcholnou a cílovou skutečností celého křesťanství.
Introit vybraný ze Zjevení svatého Jana (5, 12, 1.6) opěvuje Beránka, který byl zabit, ale získal tak moc, bohatství, moudrost, sílu, čest slávu a chválu a náleží mu věčné panování. Tato slova vhodně doplňuje Žalmista: Bože, předej svůj soud Králi a svůj soud královskému Synu (Ž71,1).
Dnešní orace výstižně vyjadřuje světodějný význam tohoto svátku:
Všemohoucí věčný Bože, jenž jsi chtěl ve svém milovaném Synu, Králi všeho světa, všechno obnovit, uděl milostivě, aby velká rodina národů rozdvojená ranou hříchů, se podrobila jeho nade vše sladké vládě.
Epištola (Kol 1, 12-20) vyjadřuje základní pravdu, že Ježíš Kristus je první ze všech věcí jak v řádu stvoření, tak v řádu spásy. Je principem jednoty církve, jedinou cestou smíření všech lidí v Bohu, a to skrze svou vykupitelskou smrt na kříži. Je to skvělé Pavlovo teologické zdůvodnění Kristovy svrchovanosti nad světem.
Kristus jako vtělený Syn je obrazem Boha neviditelného, a to obrazem nejdokonalejším, protože je jedné podstaty s Otcem, je mu tedy roven poznáním i mocí. Jeho důstojnost přesahuje všechno tvorstvo, jehož je také původcem. Je přede vším a všechno v něm trvá. Otec v něm všechno smířil skrze krev jeho kříže.
Graduale slovy 71. žalmu vyzvedává Kristovu vládu nad celým světem a všemi národy.
Úryvek z evangelia sv. Jana (18, 33 – 37) je zavedením svátku Krista Krále vůbec poprvé mešním textem (nebereme-li v úvahu velkopáteční pašije). Je to velkolepý manifest skutečné Kristovy královské moci, který osvětluje také zvláštnost tohoto království a doplňuje tak epištolu. Kristu Králi náleží veškerá moc zákonodárná, soudní i výkonná, a to v její nejdokonalejší formě. Náleží mu z dvojího důvodu: jednak jako Bohočlověku, který je hlavou veškerého tvorstva, jednak jako Vykupiteli, který si tuto moc svou smrtí zasloužil.
V offertoriu prosíme, aby Bůh přijal přinášenou oběť a pro ni udělil všem národům dary jednoty a míru.
Obsah dnešní slavnosti je výstižně vyjádřen v této nejmladší prefaci:
Vpravdě je důstojné a správné, vhodné a spasitelné, abychom ti vždy a všude vzdávali díky, Pane svatý, Otče všemohoucí, věčný Bože. Ty jsi svého jednorozeného Syna, našeho Pána Ježíše Krista, věčného Kněze a Krále vesmíru, pomazal olejem radosti, aby na oltáři kříže obětoval sám sebe jako neposkvrněnou a smírnou oběť, a tak dokonal tajemství lidského vykoupení: když pak všechno tvorstvo podrobil své vládě, předal tvé nekonečné velebnosti věčné a všeobecné království: království pravdy a života, království svatosti a milosti, království spravedlnosti, lásky a pokoje. A proto s anděly a archanděly...
Tato preface je tedy také výmluvným poselstvím, co všechno může lidstvo právem očekávat, pokud se podrobí laskavé moci svého Vykupitele a Krále.
Ve zpěvu communio se liturgie opět vrací ke královskému žalmu 28: Pán bude trůnit na věky jako král; dá mír jako požehnání svému lidu.
Závěrečná prosba nám připomíná, že je naší důstojností bojovat pod praporem Krista Krále. Za tento věrný boj budeme s ním také věčně vládnout. (Viz)
++++++
