Kardinální omyl papeže Wojtyly
Velikonoce a Letnice spolu s obdobím 50 dnů, které dělí, jsou pokládány za základní složky jediného svátku [pozn: „Pentekostes“ je řecký výraz, který znamená řecky 50 dnů. V tomto rozsáhlém svátku se nejdříve oslavuje Kristův triumf, pak jeho vstup do slávy a konečně 50. den je výročním dnem zrození církve [„Dnes se zrodila křesťanská církev“ - sv. Augustin, Sermo ad Pentecoste].
Zmrtvýchvstání, Nanebevstoupení a Letnice náleží do velikonočního tajemství. „Hod Boží velikonoční je počátek milosti, Letnice jsou její naplnění“, říká sv. Augustin, protože Duch Svatý zde naplňuje Kristovo dílo. Nanebevstoupení položené do centra tohoto triptychu velikonoční doby spojuje tyto dva vrcholné Boží Hody. Zmrtvýchvstáním Ježíš Kristus obnovil náš nárok na božský život [svým zmrtvýchvstáním obnovil náš život (velikonoční preface)] a o Letnicích ho aplikuje na naše duše [vylil svého Ducha na naše duše – svatodušní Preface]. Aby tak mohl učinit, musel nejdříve převzít království, které získal. Dosud totiž Duch nebyl dán, protože Ježíš nebyl ještě oslaven (Jan 7,39). Nanebevstoupení je totiž oficiální uznání jeho titulu jakožto Vítěze. Tento titul představuje pro jeho lidství korunu celého jeho vykupitelského díla a pro Církev počátek její existence a její svatosti. (...) Vtělené Slovo tak zakončilo své vnější poslání a nyní je u lidí Duch Svatý zahajuje, proto Bůh Otec poslal nejen svého vtěleného Syna, aby nás k Němu přivedl, ale také Ducha Svatého, který vychází z Otce i Syna (Krédo; Jan 15,20; 14,26). Duch se zjevil světu ve viditelných znameních: ohnivými jazyky, prudkým větrem atd. (...) Duch Svatosti tak vyhlašuje svou vládu nad dušemi a především naplňuje Apoštoly světlem a sílou Letničního dne. (Budete pokřtěni Duchem Svatým za několik málo dní (Sk 1,5) a jeho oživující dech dá život mystickému tělu Kristovu, které Ježíš utvořil po svém zmrtvýchvstání.
AVŠAK SOUČASNÁ HIERARCHIE USILUJE O NASTOLENÍ PŘEDSTAVY, ŽE CÍRKEV SE RODÍ V POSLEDNÍ VEČEŘI S EUCHARISTIÍ, TJ. BEZ ÚČASTI DUCHA SVATÉHO (A BEZ ÚČASTI ZBOŽNÝCH ŽEN VČETNĚ MARIE, KTERÉ SE MODLÍ SPOLU S APOŠTOLY V DEN LETNIC). TO JE DŮVOD, PROČ SE UŽ CÍRKEV NECHÁPE JAKO MYSTICKÉ TĚLO KRISTOVO, ALE JAKO »BOŽÍ LID«, KTERÝ SE SHROMAŽĎUJE KOLEM EUCHARISTIE, JEJÍŽ VÝZNAM MÁ BÝT CHÁPÁN VE SMYSLU KOSMICKÉM (Srov. Jan Pavel II. Encyklika Ecclesia de Eucharistia (2003, Intr. čl, 1-10.) Pro Jana Pavla II. je církev už utvořena s Eucharistií, i když vychází na světlo a na cesty světa až o Letnicích. Ale při poslední večeři Duch Svatý nebyl a nemohl být přítomen, protože ještě převládaly síly temnot, církev měla teprve přijít. Bez zásahu Ducha Svatého by se Církev nikdy nebyla zrodila: Jeho seslání po Zmrtvýchvstání a Nanebevstoupení je dovršující událostí jasně odlišenou od Eucharistie a od Kříže, neboť vyplývá teprve z nich.
Dvě důležité otázky:
Jaký je rozdíl v tom, co Ježíš učinil ještě dříve, než vystoupil na nebesa, když vdechl svého Ducha apoštolům a dokončil jejich kněžské svěcení, a tím, co se stalo o Letnicích?
Když osoby apoštolů po vykoupení, které se uskutečnilo na Velký pátek, přijaly posvěcující milost, tak jako my ji přijímáme ve křtu?
Večer po zmrtvýchvstání, když se Ježíš zjevil apoštolům, řekl: „Přijměte Ducha Svatého. Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, a komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou (Jan 20, 22-23).
Podle sv. Jana Chryzostoma zde Duch Svatý byl dán apoštolům nikoliv univerzálně pro všechny jejich budoucí úkoly, nýbrž jen pro determinovaný účel: odpuštění hříchů. O Letnicích uděluje Pán Ducha Svatého všem, kteří byli přítomni ve Večeřadle pro jejich duchovní posilu potřebnou pro svědectví při kázání, jak to slíbil před Nanebevstoupením: Až na vás sestoupí Duch Svatý, dostanete moc a budete mými svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku a Samařsku, ano, až do konce země.
Svatý Tomáš dává následující vysvětlení: „Je třeba poznamenat, že Duch Svatý dvakrát sestoupil na Krista a dvakrát na Apoštoly. Na Krista sestoupil poprvé jako holubice při křtu (Jan 1,31) a v podobě oblaku při Proměnění (Mt 17,5). Důvod spočívá v tom, že Kristova milost, která k nám přichází skrze Ducha Svatého, měla sestoupit až k nám buďto skrze svátosti, (proto při křtu sestoupil v podobě holubice, což je plodný živočich, nebo skrze nauku, tedy skrze světlý oblak). A při té příležitosti se ozývá Otcův úkol: Toho poslouchejte! Na Apoštoly naopak sestupuje nejprve skrze vánek, aby naznačil propagaci milosti skrze svátosti, jejichž jsou přisluhovateli. A proto dodává: »Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny«.
Ale jakoby si s uděleným darem nevěděli rady, za celých čtyřicet dní se nestalo, aby někomu odpustili hříchy nebo proměňovali chléb a víno, jak je Pán zplnomocnil při Poslední večeři. O existenci církve a jejím působení nemůže být ještě řeči. Před odchodem k Otci jim Ježíš ještě jednou zdůrazňuje jejich poslání, viz (Mt 28, 19): Jděte tedy, křtěte je ve jménu Otce, Syna i Ducha Svatého“. Ale k tomu nástupu dojde, až když Duch sestoupí v síle a moci, v podobě ohnivých jazyků a za hukotu jako silného větru, aby se naznačila nezbytnost rozhodného nástupu k šíření milosti skrze hlásání nauky. Proto Sk 2,4 líčí, že když byli takto naplněni Duchem Svatým, ihned začali promlouvat a jednat z titutlu své fukce. O prvních Letnicích večer měla tato právě zrozená Církev svých prvních tři tisíce členů. (A toto seslání se vlastně opakuje po návratu apoštolů ze židovského zajetí a výslechu [Sk 4, 1- 31]).
Pramen: Komentář k Římskému misálu 1692
