Třetí neděle adventní
Třetí nedělí adventní vstupujeme do druhého předvánočního období, v němž vrcholí horoucí touha po příchodu Páně. Radujte se, Pán je blízko! S blížícími se Vánocemi klade Církev důraz na radost, která má oživovat naše srdce vzhledem k tomu, co pro nás představuje narození Spasitele. Tento týden nám evangelia připomenou zvěstování a navštívení, tajemství plná radosti.
Svatý Pavel zakládá radost na jistotě vykoupení, které nám Kristus přináší. Chce, aby tato radost byla tak živá, že ji žádný lidský důvod, nepokoj ani smutek nemůže překonat. Velký Boží pokoj přesahuje všechny jiné city. Ovšem Pavel má na mysli nikoliv Pánův příchod v betlémském zrození, nýbrž jeho druhý příchod. Velká radost křesťanů pramení z vědomí, že se blíží den, kdy se Pán vrátí ve slávě, aby je uvedl do svého království. Všechna volání proroků, všechna adventní „přijď“ jsou ozvěnou onoho zvoláni, kterým končí Zjevení svatého Jana: „Přijď, Pane Ježíši!“ Jsou to poslední slova Nového zákona.
První neděle adventní poukazovala na přicházejícího Vykupitele jakoby v dáli, druhá nám ho přibližuje tím, že ohlašuje jeho vykupitelský program (slepí vidí, kulhaví chodí, malomocní se očišťují, hluší slyší, chudým se zvěstuje evangelium). O třetí neděli Předchůdce volá: „Uprostřed vás stojí...“
Počáteční slovo Introitu dalo této neděli název: Gaudete. Radostný ráz je možno vyjádřit i růžovou barvou mešního roucha. Starozákonní písně o Vykupiteli z žalmu 84 zaznívají v druhé části introitu i v offertoriu: díkůvzdání za babylonské osvobození je obrazem vykoupení. (Je to onen žalm, který zpíváme po antifoně: Ejhle, Hospodin přijde.) Liturgie opěvuje požehnání, jaké přineslo světu Boží království spolu s příchodem Spasitele. Současně si však uvědomujeme své viny a slabosti. Vyslovujeme proto svou lítost i důvěru v Boží milost a pomoc a vysvobození ze starého otroctví (vetusta servitus).
V oraci prosíme: Nakloň, Pane, prosíme, svůj sluch k našim prosbám a osviť milostí svého navštívení temnoty naší duše.
Z epištoly (Fil 4, 4-7) zaznívá předzvěst andělského chvalozpěvu v Betlémě. Církev slovy Apoštola také varuje před přehnanou starostí o časné zájmy, doporučuje vlídnost, ušlechtilost a nabádá k modlitbě a díkůvzdání. Pak teprve mohou Vánoce přinést Boží pokoj, který převyšuje všechno pomyšlení, protože jeho podstata je nadpřirozená.
Graduale slovy žalmu (79, 2,3) vyjadřuje horoucí touhu po příchodu Vykupitele: Pane, který trůníš nad Cheruby, probuď svou moc a přijď, Pastýři Izraelův, jenž vodíš Josefa jako ovce.
Evangelium (Jan 1, 19-28) vypráví o velkém, pokorném a oficiálním vyznání sv. Jana Křtitele před izraelskými předáky. Je to slavné potvrzení Pánova příchodu.
Secreta vyslovuje víru o samotné podstatě a smyslu mešní oběti: ustanovení těchto tajemství v nás podivuhodně uskutečňuje Pánovu spásu.
Communio je naléhavá prorokova výzva k pevné důvěře: Povězte malomocným: vzmužte se a nebojte se, náš Bůh přijde a spasí nás. (Iz 35,4).
Nedělní mešní liturgie končí prosbou: Úpěnlivě vzýváme, Pane, tvou dobrotivost, aby tato božská posila nás osvobodila od hříchů a připravila tak na nadcházející slavnosti.
Messale Romano a Mše svatá, výklad misálu I
