Příklad pro všechny biskupy
Tradiční mešní liturgie do každé farnosti
Biskup Mario Oliveri se narodil 1944 v Ligurii a kněžské svěcení přijal v roce 1968. Působil nejdříve diplomatických službách Vatikánu na velkých nunciaturách. 1990 promoval z církevního práva a stal se biskupem v diecézi Albenga – Imperia na jihu Itálie v sousedství Francie. Je členem Kongregace pro posvátný kult a obřady. Vrací opět kostely ve farnostech diecéze k původnímu oltáři a činí tradiční liturgii normální součástí farního života. Opozici proti staré mši vykázal do patřičných mezí. Přinášíme dopis, který poslal svému kléru.
Moji milí synové,
s velkou hořkostí musím konstatovat, že mnozí mezi Vámi zaujali v duši a v srdci špatný postoj k listu Summorum Pontificum. Tímto Motu proprio dal Benedikt XVI. věřícím možnost k slavení mše svaté v „mimořádné formě“ podle misálu, který v roce 1962 promulgoval papež Jan XXIII.
Během třídenní porady pro klérus v září 2007 jsem jasně naznačil, jakou cenu a smysl má toto Motu proprio, jak je třeba je interpretovat a jak ho musí každý přijmout, totiž s otevřeným duchem pro učitelský obsah dokumentu, s širokou vůlí a přesvědčenou poslušností. Postoji Vašeho biskupa neschází nic z jeho plné autority a je plně souladu s tímto slavnostním aktem nejvyššího Pastýře. Postoj vašeho biskupa se zakládá na logice teologické argumentace o povaze božské liturgie, jejíž nadpřirozený obsah je neměnitelný. Zakládá se na praktických a konkrétních pokynech dobrého církevního ducha.
Negativní reakce na Motu proprio a na teologické a praktické pokyny biskupa mají vždy emocionální charakter. Diktuje je povrchní teologické zdůvodnění. Je to spíše chudá a krátkozraká „teologická“ vize, které neobsahuje podstatu věci, ani se k ní neváže. Je to způsob náhledu, který se neopírá o víru a nevztahuje se k svátostnému působení církve, který se neživí trvale platnou tradicí církve, ale všímá si neúplných aspektů a o podstatě otázky jedná spíše okrajově. Nikoliv bezdůvodně jsem na uvedeném církevním shromáždění uvedl hlavní pokyny a vedoucí principy naučným výkladem o „neměnitelném charakteru liturgie“.
Doslechl jsem se, že v některých oblastech biskupství došlo ze strany kněží a farářů k zesměšňování věřících, kteří chtěli využívat své možnosti, ba i práva na slavení mše svaté v mimořádném ritu. Současně se objevily výrazy pohrdání, ba i nepřátelství vůči spolubratřím kněžím, kteří jsou ochotni těmto prosbám vyhovět.
Někteří se postavili málo přátelským a neuváženým způsobem (protože uvážlivě to není možné dělat) proti slavení mše svaté v „mimořádné formě“ v určitém kostele nebo v určitou dobu. Žádám, aby takové chování, které není v souladu ani s církevním společenstvím, ani s církevní kázni, bylo odstraněno. Důležité projevy učitelského úřadu a vedoucího úřadu církve vyžadují poslušnost.
Jsem přesvědčen, že moje výzva bude Vámi přijata v duchu úcty a poslušnosti.
Odvolávám se dále na svá vystoupení na jmenovaných shromážděních kléru od roku 2007, když naléhám na přijetí pokynů vašeho biskupa. Jedná se o prostor v chrámu, kterému se ne nadarmo říká presbytář. Pokyny pro obnovení řádu a presbytáře a obnovu oltáře najdete ve zmíněné knize „Božská liturgie“ na str. 23 – 26. I když jsou tyto pokyny čtyři roky staré, ne všude byly dosud provedeny. Byly to velmi dobře uvážené pokyny, které se zakládají na dobrých principech a kritériích obecného liturgického a církevního řádu.
Poskytl jsem kněžím a především farářům čas, aby se poradili s farními radami a církevnímu představenými, pokud to pokládají za potřebné, k uspořádání liturgických katechezí pro věřící.
Kdo se domníval, že moje pokyny nemusí z důvodu oportunismu nebo těžkostí uskutečnit, mohl tyto problémy projednat se svým biskupem – s otevřeným srdcem předložit biskupovi důvody - aby se tak umožnily homogenní úpravy ve všech kostelích v diecézi. Tyto pokyny rozhodně neodporují normám a „duchu“ liturgické reformy, kterou koncil obsahoval a kterou požadoval. Pokud měl někdo odůvodněné pochybnosti, mohl je s vůlí ochotnou k poslušnosti svobodně vyjádřit. Tak by duch obnovy dosáhl větší jasnosti.
Soudím, že čas k čekání byl dostatečný a tolerance je vyčerpaná. Nyní musí všichni provést pokyny, které jsem vydal. Do Velikonoc musí být presbytáře obnoveny, anebo tam, kde to narazí na těžkosti, bude započato alespoň s vážným úsilím o dokončení obnovy. Rozumí se samo sebou, že nedbání těchto pokynů v přiměřeném čase musí být chápáno jako projev neposlušnosti. Mám však důvěru a naději, že k tomu nedojde.
Působí mi to nemalou bolest, že jsem musel napsat tento dopis. Chtěl bych Vás ujistit, že je třeba ho pokládat za nenapsaný, jakmile se ukážou dobré výsledky.
Tento dopis chtěl bych provázet výrazem přání, aby naše církevní společenství oživilo a posílilo naši společnou vůli vykonávat naši službu v obnovené věrnosti vůči Kristu a jeho Církvi.
Prosím Vás nakonec o mnoho modliteb za mne a moji apoštolskou službu a uděluji Vám z celého srdce své požehnání.
Albenga, 1. leden 2012, Svátek Matky Boží
+ Mons. Mario Oliveri, biskup
