Menu

Sedmá neděle po Duchu Svatém

 
 
Jak zpívá Žalmista v Introitu (46, 2 - 3), všechny národy mají jásat a opěvovat Boha, protože je vznešený a hrozný, je to veliký Král nad celou zemí. I když se k nám snižuje, nepřestává být současně hrozným Králem, kterého neuchlácholíme tím, že mu omíláme Pane, Pane. Jen ten, kdo skutečně plní vůli jeho Otce, bude moci vstoupit do nebeského království. 
 
Protože křesťan je křtem spojen živě s Kristem jako větev s kmenem stromu, který jí dává život, je jeho úkolem  také přinášet dobré ovoce. Jinak mu hrozí, že bude odřezán jako neplodná větev, uschne a skončí v plamenech ohně. (Mt 7, 15 - 21) Je to vlastně děsivá hrozba, kterou pronáší Pán jako nezbytnou   nikoliv proto, že by byl bezcitný, ale právě proto, že je bezmezně dobrotivý.

Skutečná cena a opravdová hodnota lidského života se pozná jedině podle skutků, které po sobě zanechá. Dobrý strom nese ovoce dobré.

V nespořádanosti našeho života je více slabosti, zloby a marnosti, než dobrých skutků, proto není Kristovo ocenění o nic méně pravdivé. Mějme stále na mysli raději jeho přísnost než klamné poselství falešných proroků, kteří sice oplývají krásnými slovy, ale uvnitř jsou draví vlci, nechtějí slyšet nic o nezbytné nápravě života.

Stejný program jako evangelium nám předkládá již epištola (Řím 6, 19 - 23), ve které svatý Pavel naléhá na nezbytnost nápravy života: Dejte své údy do služeb spravdlnosti k posvěcení. Jelikož jsme Kristem osvobození, pokřtění a Bohu zasvěcení jako  jeho služebníci, musíme usilovat o svatý život podle jeho příkladu a nepočínat si jako ti, kteří vůbec nemyslí na křesťanskou spravedlnost a tráví svůj život v hříchu.

Proto neustávejme prosit Pána slovy závěrečné modlitby, aby nás jeho očistné uzdravující působení uchránilo od všech zvráceností a dovedlo k tomu, co je správné.