Přebývající
Perikopy této neděle nám zobrazují situaci, v jaké se Církev ustavičně nachází. Svatý Pavel (Kol 3, 12) nám představuje další rysy ideálního obrazu Boží rodiny a připomíná povinnosti, které nám z toho vyplývají. Musíme však také stále pamatovat, že nás ohrožují úklady Zlého, o kterých mluví Pán v evangeliu (Mt 13, 24-30): Satan rozsévá vytrvale zlo, a činí tak především v době, kdy naše bdělost ochabne. Vzrůstající plevel bývá pro nás k nerozeznání od dobré úrody. To je skličující skutečnost, která působí bolest dobrým křesťanům. Není však možno jí zabránit, protože Bůh nikdy neomezuje lidskou svobodu. Dokáže nicméně i účinky zla obrátit ke své slávě a k dobru a prospěchu spravedlivých. I když pohoršení drásá naše srdce, nesmí nás proto přivádět k malomyslnosti. Nejsme ani schopni oddělit spravedlivě zlé od dobrých. Naše ukvapené soudy mohou odsuzovat také ty, kteří jsou milí Bohu, a vynášejí naopak mylně strůjce závažného zla. Naší přední starostí musí být, abychom sami byli dobrou pšenicí. V tomto duchu nás vede moudře a důmyslně svatý Pavel již od první neděle tohoto mezidobí.
K tomu také směřují modlitby Církve. V oraci prosíme Všemohoucího:: Prosíme, Pane, ochraňuj svou rodinu ustavičnou dobrotivostí, aby byla vždy chráněná tvou záštitou, neboť spoléhá v naději jedině na nebeskou milost.
Secreta předkládá Bohu tuto prosbu: Přinášíme ,Pane , smírnou oběť, abys milostivě prominul naše poklesky a řídil srdce, která kolísají.
Závěrečná modlitba po svatém přijímání nám vyprošuje: Všemohoucí Bože, prosíme, abychom dosáhli účinků spásy, jejíž záruku jsme přijali skrze tato tajemství.
Příští neději již začíná doba předpostní.
