Liturgie v moři Crotone
Kněz farnosti San Luigi di Milano, otec Bernasconi, je vyšetřován prokuraturou v Crotone kvůli "urážce náboženského vyznání" po mši sloužené na moři. Ale o tom co je všem zřejmé, že jde o svatokrádeřž , dotyční biskupové ignorují, mlčí k závažnému provinění vůči věřícím a zdržují se požadavku veřejného odškodnění a kanonických opatření vůči knězi, který se pouze omlouvá za svou naivitu, ale dál se ospravedlňuje. Státní zástupce nezasáhl z důvodu vměšování, ale na obranu náboženství, protože článek 404 chrání právě předměty uctívání před trestnými činy proti víře. Jenže tentokrát je nespáchal nevěřící, ale kněz.
V znepokojivé aféře v Crotone, v případu milánského kněze Mattii Bernasconiho, který sloužil mši v moři bez košile a s matrací jako oltářem, jsou dvě zprávy: první je, že státní zástupce řekl "to si nenechám líbit" a otevřel spis pro porušení článku 404 (urážka náboženského vyznání urážkou nebo poškozením majetku), a druhá, že podezřelý není nevěřící, ateista, satanista nebo kdo ví kdo, ale kněz. Boží služebník, kterého nyní bude vyšetřovat státní zastupitelství v Crotone.
Po zhlédnutí těchto snímků nečekal vrchní státní zástupce kalábrijského města na odhalení: trestný čin je stíhatelný z moci úřední. To znamená, že patří mezi ty, které stát považuje za nejnaléhavější ke stíhání. Byl to právě Giuseppe Capoccia, šéf prokuratury v Crotone, kdo otevřel spis, v němž - snad poprvé v historii - figuruje kněz.
To je jádro věci, které by mělo znepokojit biskupy, počínaje biskupem z Crotone (ve svém komuniké, v němž pouze zdůrazňuje nevhodnost zvoleného kontextu, je poněkud nevýrazný) a konče biskupem z Milána - diecéze, odkud kněz pochází - Mariem Delpinim, který se k této záležitosti raději nevyjádřil. Na závěr kardinál Matteo Maria Zuppi, předseda Italské biskupské konference, který vždy ochotně zasáhne do čehokoli (například když fandil Draghimu, aby zůstal v Palazzo Chigi), ale tváří v tvář této aféře církevní svatokrádeže bez jakéhokoli smyslu a zábran je podivně apatický.
Stručně řečeno: svatokrádež - kněze! - je jasné všem, dokonce i soudcům, kromě biskupů, a to vypovídá o tom, jak se v posledních letech snížila úroveň ostrahy pravověrnosti, až na jeden konkrétní případ: vsadíme se, že kdyby o. Bernasconi celebroval latinsky v sousedním kostele bez biskupova svolení, vyprávěli bychom si dnes o horké kanonické sankci pro něj.
Ve skutečnosti se vůbec nemluví o kanonickém řízení s knězem, jehož podmínky by všechny odpovídaly, ale církev bohužel trpí vážným handicapem, že tolerovala veškerou možnou kreativitu až ke svatokrádeži. Útěk do úkrytu nyní a s jediným, kdo skončil v novinách a je vyšetřován, se zdá být kontraproduktivní. Zákonem extrému, který přitahuje rouhavými mšemi, podvodnými svěceními a šaškovskými přijímáními, se z "nevěřících" stali někteří kněží.
Kněz se včera pokusil utéct a na internetových stránkách milánské farnosti San Luigi Gonzaga zveřejnil dopis, v němž si posypal hlavu popelem, omluvil se za svou naivitu, ale dál se ospravedlňoval, protože na tomto úseku pobřeží Crotone přece jen nebylo žádné vhodné místo, kde by mohl slavit on a mladí lidé z jeho farnosti, kteří se právě vrátili z tábora Libera. To však není důvěryhodné: lokalita Alfieri je jednou z hlavních v kalábrijském hlavním městě a první kostel není vzdálen více než 500 metrů. Stručně řečeno: před případným výslechem státního zástupce nebude moci prosazovat stav nutnosti jako kaplan za války v letech 15-18, který byl nucen na Krasu sloužit mši na dělové hlavni.
Jasné je, že nikdo - ani don Bernasconi (na fotografii), ani jeho biskup - necítí potřebu napravit těžkou svatokrádež mše, která se stala mizanscénou. Protože došlo k hrubé urážce, omluvou to nenapravíte. Pro jazyk soudců se odškodnění nazývá vyšetřování - alespoň pro církev se nazývá mše svatá. Ale žnic takového nebude, tím si buďte jisti.
Na druhou stranu se zdá, že ten, kdo chce v této kauze jít až do konce, je vrchní státní zástupce z Crotone, který prokázal odvahu a který při nastínění článku 404 italského trestního zákoníku, dřívějšího hanobení katolického náboženství, nyní reformovaného ve prospěch všech náboženství, ukazuje, že vše má své meze, a pokud to nejsou biskupové, kteří se utíkáají schovat, stát může a musí sehrát svou roli. Ne však jako vměšování státu do církevních záležitostí. Podezření se zdálo být konkrétní, když agentury přinesly zprávu o vyšetřování: státní zastupitelství, které stíhá Božího služebníka za celebrovní.
Podezření se zdálo být konkrétní, když agentury přinesly zprávu o vyšetřování: státní zastupitelství stíhající služebníka Božího za eucharistickou slavnost by se mohlo zdát jen jedním z těch zásahů, které si stát často dovoluje, viz právě proběhnuvší pandemie a mše regulované veřejnou autoritou s karabáčem přerušujícím mši a zjevně beztrestným.
Veškeré pochybnosti o zákonnosti opatření však rozptýlil sám státní zástupce.
La Bussola si to mohla ověřit přímo u státního zastupitelství a dozvěděla se, že Capocciův postoj (na snímku) je zcela jasný: jde o ochranu víry lidu, nikoli o vnucování liturgie. Rozdílnost státního zástupce spočívá v této objektivní skutečnosti: "Musíme respektovat zákon, článek 404 trestního zákoníku, který postihuje ty, kdo hanobí předměty určené k bohoslužbě, což podléhá trestnímu postihu," zdůvodnil prý soudce - podle dobře informovaných zdrojů - poté, co vyslechl i biskupa z Crotone. Dobrá tedy: nejde o to, abychom posuzovali víru dona Bernasconiho (o to se postará Bůh), ani o to, abychom posuzovali jeho liturgické chování (o to se postará jeho biskup, pokud bude chtít).
Je však třeba uznat, že předměty zasvěcené bohoslužbě (oltářní rohož, kalich a hostie smíchané s mořskou vodou, odložená roucha atd.) byly chováním otce Bernasconiho zneuctěny, tj. znehodnoceny. To je objektivní skutečnost, která působí bolest společenství katolíků, které čítá 1,3 miliardy věřících na světě a které právem požaduje od státu, aby respektoval jeho pocity víry.
"Udělal bych totéž i s krucifixem vystaveným na gay pride," zopakoval prokurátor svým blízkým spolupracovníkům, aby začal budovat svou "obhajobu", protože kritika se na něj bude hojně snášet. A něco z toho už napršelo. Někteří se na sociálních sítích baví tím, že mu vyčítají, že se zabývá zbytečnostmi, jako je mše (absit iniuria verbis), když místo toho jsou v takové zemi naléhavé problémy: korupce a zpronevěra.
Když už mluvíme o Mafii a souvisejících tématech.
Tato aféra ukazuje, že antimafie se nemůže stát záminkou pro beztrestné páchání špatných věcí a že kultura zákonnosti prochází také respektem ke všem pravidlům, dokonce i kanonickým, zejména pokud je člověk knězem.
Na dně zůstává kromě závažného provinění, který se pravděpodobně nenapraví jinak než v soudních síních, velký kámen úrazu, který je však celý uvnitř církve a netýká se státního zastupitelství: oltář proměněný v matraci, ručník místo ubrusu, kalich potřísněný mořskou vodou prozrazují vážnou neznalost toho, co je oltář, tedy pravdy úkonu, oběti Kristova kříže. Na sociálních sítích koluje heslo, které říká: pokud nestojí vedle kříže, znamená to, že nepatří na mši. Položili byste na Golgotu záchranný kruh? Byli byste svědky ukřižování Ježíše v boxerkách a s holou hrudí? Představte si tu scénu: tři plačící Marie a vy se svou matrací z PVC.
Nuova Bussola Quotidiana
