Neděle Smrtná
Pátá postní neděle zahajuje nejposvátnější období církevního roku, období Kristova utrpení, které vrcholí Svatým týdnem a jeho posvátným triduem. Je to Tempus passionis a stejný název má i tato neděle: Dominica I. Passionis, u nás nazývaná Smrtná.
Od této neděle upouští liturgie od všech projevů radosti: vynechává ve stupňových modlitbách žalm 42 a všechny doxologie (Sláva Otci...) v mešních textech. Po celý měsíc před námi Církev rozvíjela vykupitelské drama v obrazech zápasu zla s dobrem, tmy se světlem. Měli jsme svůj život spojit s Kristovým vykupitelským zápasem. Nyní se máme soustředit na samotný tento zápas, na Kristovo umučení. Bude to dojemná gradace, která vyvrcholí v liturgii Velkého pátku. Kající fialová barva zahalí nyní i oltářní kříž a obrazy. Všechna naše pozornost se má obrátit k samotném kalvarskému kříži. Slova liturgie jakoby vycházela z úst samotného Vykupitele, který úpí pod nesmírnou tíží našich hříchů. V Introitu (Ž 42, 1.2) a Graduale (Ž 142,9-10;17, 48n) slyšíme nářek Ježíšova Srdce nad krutostí a nespravedlností nepřátel: Suď mě, Bože, a rozhodni mou při, vysvoboď od nesvatého, hříšného a podlého lidu. Ty mě vysvobodíš od rozzuřeného zástupu. Nauč mě splnit tvou vůli.
Orace: Prosíme, všemohoucí Bože, shlédni milostivě na svou rodinu, aby tvá dobrotivost vedla její tělo a tvoje ochrana zachovala její duši.
Epištola: (Žid 5, 11–15) nám představuje Krista jako obětního Velekněze a současně neposkvrněného Beránka, který smyje naše viny.
Evangelium: (Jan 8, 46–59) poukazuje na nesmírnou nenávist lidí k Ježíši, kterému se odvažují podkládat dokonce spolupráci s ďáblem. Ale objevuje se zde také svítání Velikonoc: Je to můj Otec, který mě oslaví...Abraham zaplesal, aby spatřil můj den.
Secreta: Tyto dary, Pane, nechť nás zbaví pout nepravosti a zajistí nám dary tvého milosrdenství.
Až od Zeleného čtvrtku budeme slyšet prefaci, která je velkolepým hymnem o triumfálním vítězství Kříže: Bože, ty jsi spásu lidského pokolení založil na dřevě kříže, aby odkud vzešla smrt, odtud také povstal život, a aby ten, který na dřevě zvítězil, na dřevě byl také přemožen.
Communio: (1 Kor 11, 24n) Verš nám připomíná, že jsme slavili mši svatou jako památku smrti Páně.
Postcommunio: Pane, náš Bože, občerstvil jsi nás svými tajemstvími, ochraňuj nás svou ustavičnou pomocí.
