Menu


Období po Duchu Svatém

 
 

Neděle v období po Duchu Svatém si uchovávají starokřesťanský charakter. Něděli slavíme jako Den zasvěcený Pánu, (Dies Dominica) který je pokračující každotýdenní oslavou zmrtvýchvstání a díla vykoupení. Neděle jsou stěžejní dny, které přerušují pravidelně náš všední každodenní rytmus a svolávají nás ke společnému slavení oběti vykoupení.

Setkání s Pánem a jeho slovo nám připomíná naše pravé poslání a směřování k nesmrtelnému životu před tváří trojjediného Boha. Náš nadpřirozený život se má tak stále rozhojňovat a prohlubovat. Důstojné slavení dne Páně oživuje naši útěchu a naději na dosažení věčného cíle při konečném setkání s Pánem při jeho druhém slavném příchodu. To nám připomíná i zelená liturgická barva, symbol života a současně naděje, abychom vytrvale a trpělivě zápasili se zlem, které na své cestě nutně potkáváme. Posvátný a nedotknutelný charakter těchto svátečních dnů byl nenahraditelně narušen novým životním způsobem, který je zahleděn jen do materiálního blahobytu a kultu těla a zbavil i život mnoha křesťanů tolik potřebného pocitu k Bohu povznášejícího a blahodárného posvátna, které potřebuje nejen naše duše, ale i sama lidská přirozenost.

Speciálně české pojmenování této doby jako „liturgické mezidobí“ nebyl právě šťastný vynález, protože vyvolává dojem pouhé nezbytné přechodné výplně, což neodpovídá charakteru této důležité doby.