Menu


11. října: Mateřství blahoslavené Panny Marie

 

 

Roku 1931, kdy celý katolický svět s jásotem oslavoval tisící pětisté výročí slavného koncilu v Efesu, který prohlásil božské mateřství blahoslavené Panny Marie, z níž se narodil Ježíš, chtěl papež Pius XI. ustanovit na věčnou památku této nejpožehnanější události svátek

Mateřství blahoslavené Panny Marie, který slavíme 11. října.

Církev spojuje důsledně Pannu Marii s celým vykupitelským dílem, vždy vyzvedávala její božské mateřství. Ustavičně opakuje svůj úžas nad tajemstvím Vtělení, které se v ní uskutečnilo, a nad její radostí z poselství spásy, kterou sdělila světu tím, že mu dala svého syna. Tím, že uctívá Matku Spasitele, chce Církev v našich duších probudit synovskou lásku k té, která se stala naší matkou protože nám dala život milosti, neboť nám dala původce života.

»My všichni jsme spojeni s Ježíšem Kristem a jsme údy jeho těla... vyšli jsme z Mariina lůna jako tělo spojené se svou hlavou. Ona je duchovní matkou všech a skutečnou matkou všech Kristových údů. (Pius X.: Enc. Ad diem illum)

Pius XI. tak učinil ve své encyklice Lux Veritatis, kterou bohužel nemáme v českém překladu. Z této encykliky se také dovídáme, že Pius XI. při této příležitosti dal také opravit vzácné  mozaiky na vítězném oblouku v bazilice Santa Maria Maggiore, na kterém jsou zobrazeny ony základní události z dějin naší spásy.                                                  

V Mateřství Panny Marie a nazaretské rodině spatřuje Pius XI. také pilíře pro svatý život manželů a správnou křesťanskou výchovu mládeže, jak je popisuje v jiných svých encyklikách Casti Connubii a Divini illius Magistri, tedy tématiku dnes obzvláště aktuální.

                                                                                  Vítězný oblouk v bazilice Santa Maria Maggiore

Výseky

 

 Zvěstování

 

 Příchod mágů

 

Obětování v chrámě

 

Nalezení Syna v chrámě

*   *    *

 Z pokladů Římského breviáře o svátku Mateřství blahoslavené Panny Marie

                         Matutinum : 8. - 9. lekce z III. nokturnu

 

Homilie sv. Bernarda, opata, k úryvku evangelia sv. Lukáše 2, 43-51

 

Boha, který je Pánem andělů, oslovila Maria: Synu. Praví: „Synu, proč jsi nám to učinil?“ Který z andělů by se odvážil takto promluvit? Pro anděly je již mnoho, že jako dar jsou nazýváni andělé, zatímco jsou podle přirozenosti jen duchové. Tak říká David: „Ducha přetváří na své anděly“. Maria naopak si je vědoma, že je matkou, proto s velkým klidem nazývá svým synem onoho Boha, kterému s velkou úctou slouží andělé. Bůh sám neodmítá být nazýván tím, kým se neodmítl stát. O něco dále evangelista dodává: A byl jim poddán. Kdo a komu? Bůh lidem. Opakuji. Bůh, jemuž se podrobují andělé, kterého poslouchají knížata a mocnosti, ten je podřízen Marii.

 

Obdivuj obojí a zvol si, co se ti zdá obdivuhodnější: dobrotivé ponížení Syna, nebo slavná důstojnost Matky. Na obou stranách úžas, na obou stranách zázrak: že Bůh poslouchá ženu, je bezpříkladná pokora. Že žena přikazuje Bohu, je vznešenost, které není rovno. Člověče, nauč se poslouchat; země, uč se poddanosti, prachu, uč se podřizovat. Když evangelista mluví o tvém Stvořiteli:„A byl jim poddán“, jsou to nepochybně Maria a Josef. Styď se, pyšný popeli. Bůh se ponižuje, a ty se vynášíš? Bůh se podřizuje lidem, a ty hledáš, jak panovat nad lidmi, stavíš se nad svého Stvořitele?

 

Jsi šťastná, ó Maria, nescházela ti pokora ani panenství. Panenství vpravdě jedinečné, které nebylo poskvrněno, naopak poctěno plodností. A ještě více jedinečná pokora, která nebyla odňata, ale naopak povznesena plodným panenstvím. Nesrovnatelná plodnost, která doprovází panenství a pokoru. Co v nich nalézáš, aby to nebylo hodno obdivu? A k čemu to můžeš přirovnat? Bylo by to opravdu nevhodné, abys byl na rozpacích při rozhodování po dlouhém přemítání, zda je hodna úžasu více obdivuhodná plodnost Panny, nebo neporušenost Matky; vznešenost porodu nebo pokora při tak vysoké poctě? Zcela nepochybně, přede všemi jednotlivými ctnostmi je třeba jim dát přednost bez srovnávání, mnohem lepší je mít všechny pospolu, než některé odděleny. Je zde třeba žasnout, jestliže Bůh, který se zjevuje a který se projevuje obdivuhodně ve svých svatých, ještě obdivuhodněji se zjevil ve své Matce?

 

Ctěte, tedy, snoubenci, neporušenost těla v porušitelném těle, a vy, svaté panny, plodnost v Panně. A vy všichni, napodobujte pokoru Matky Boží.