Z liturgických čtení o svátku ¨Neposkvrněného Sdce Panny Marie
V tradiční liturgii 1960 má tento svátek kategorii 2. třídy. Matutinum má tři nokturny a v každém nokturnu je trojí čtení.
Novus ordo degradoval tento svátek na pouhou památku s použitím společných textů pro mariánské svátky
Čtení z Posvátného Oficia k Matutinu o svátku Neposkvrněného Srdce Panny Marie ( Liturgie podle knih 1960)
1. nokturn Z Knihy Přísloví 8,12-17;18 -25;34-36;9,1-5
Já, Moudrost, bydlím s chytrostí, nalézám obezřetné poznání. Báze před Hospodinem znamená nenávidět zlo; nenávidím povýšenost, pýchu, cestu zlou, proradná ústa. U mne je rada i pohotová pomoc, jsem rozumnost, u mne je bohatýrská síla. Skrze mne kralují králové a vydávají spravedlivá nařízení vládci, skrze mne velí velitelé a všichni urození soudí spravedlivě. Já miluji ty, kdo milují mne, a kdo mě za úsvitu hledají, naleznou mne.
Bohatství a čest jsou u mne, ustavičný dostatek i spravedlnost. Mé ovoce je lepší než ryzí a čisté zlato, má úroda je nad výborné stříbro. Chodím stezkou spravedlnosti a pěšinami práva, abych dala dědictví těm, kdo mě milují. Já naplním jejich pokladnice. Hospodin mě vlastnil jako počátek své cesty, dříve než co konal odedávna. Od věků jsem ustanovena, od počátku, od pravěku země. Ještě nebyly propastné tůně, když jsem se zrodila, ještě nebyly prameny vodami obtěžkány. Když ještě byly hory ponořeny, před pahorky jsem se narodila. Blaze člověku, který mě poslouchá, bdí u mých dveří den ze dne a střeží veřeje mého vchodu. Vždyť ten, kdo mě nalézá, nalezl život a došel u Hospodina zalíbení. Kdo hřeší proti mně, činí násilí své duši; všichni, kdo mě nenávidí, milují smrt . Moudrost si vystavěla dům, vytesala sedm sloupů. Porazila dobytče, smísila víno a prostřela svůj stůl. Vyslala své dívky, volá na vrcholu městských výšin: "Kdo je prostoduchý, ať se sem uchýlí!" Toho, kdo nemá rozum, zve: "Pojďte, jezte můj chléb a pijte víno, které jsem smísila,
2. nokturn: Sv. Bernard Sienský
Bude možné, aby člověk s bezbožnými a přímo odpornými ústy si dovolil mluvit málo či něco více o pravé Matce Boha Člověka bez zřejmého Božího zjevení? A to tím spíše, když pomyslíme, že Otec ji předurčil, aby byla Panna, Syn si ji vyvolil za Matku a Duch Svatý ji připravil jako příbytek veškeré milosti. A já, maličký mezi lidmi, jakými slovy budu moci vyjádřit pocity tohoto panenského Srdce, která již vyslovila Boží ústa, a ani jazyk andělů nestačí k tomu, aby je popsal? Pán řekl: Dobrý člověk dává vyjít dobrým slovům z příbytku svého srdce. Tato věta může být úplný poklad. A kdo může pomyslet, že je schopen více říci o Srdci Panny, než samotná Panna, která si zasloužila stát se Matkou Boží a která hostila samotného Boha ve svém srdci a ve svém lůně po devět měsíců? Jaký poklad je vhodnější než sama božská láska, která roznítila jako výheň srdce Panny?
Z tohoto srdce jako výhně božské lásky dala Panna vytrysknout dobrým slovům, to je slovům planoucím láskou. Jako z amfory naplněné nejvzácnějším vínem může přetékat jen nejvzácnější víno; a jako z žhoucí výhně může vycházet jen nejvyšší žár, tak z Matky Kristovy nemohla vyjít žádá jiná slova než slova lásky, a to lásky božské. Moudrá žena a pravá paní používá slova přiměřená, dobře promyšlená: proto čteme, že blahoslavená Matka Kristova pronesla sedm různých slov, jakoby sedm opakování, jako sedm projevů naplněných významem a účinností: to také znamená, že byla naplněna sedmi dary Ducha Svatého. Mluvila dvakrát s andělem, dvakrát s Alžbětou, dvakrát se svým Synem ( v chrámě a na svatbě) a dvakrát se služebníky. A při těchto rozličných příležitostech hovořila vždy umírněně: s výjimkou případu, kdy chválila a děkovala Bohu a prodloužila svůj projev a řekla: »Velebí má duše Pána....«. V tomto případě nemluvila s lidmi, ale s Bohem. Těchto sedm slov bylo proneseno podle řádu a ve sledu, ze kterého bylo zřejmých sedm způsobů, jak zacházet s láskou. Je to jako sedmero plamenů horoucího srdce.
3. nokturn Z církevních dokumentů
Liturgické poctě, jaká je vzdávána Neposkvrněnému Srdci Pany Marie spolu s povinnou úctou, připravovalo cestu mnoho svatých mužů a žen, až byla svatým apoštolským stolcem schválena poprvé na počátku devatenáctého století, když papež Pius VII., stanovil, aby svátek Neposkvrněného srdce Panny Marie, byo plně a svatě oslavován v těch diecézích a řeholních rodinách, které o to požádaly. Pius IX, pak k tomu připojil vlastní oficium a mešní text. Dále to byl papež Pius XII. , který velkodušně přijímal horlivost a touhu, které mají svůj počátek již v sedmnáctém století, kdy postupně vzrůstalo úsilí, aby by ustanoven tento svátek pro celou církev. Když pak v roku 1942, kdy se šířila krutá válka po celém světě, pociťoval soucit s nekonečnými útrapami národů a veden zbožností a důvěrou v nebeskou Matku zasvětil slavnostním způsobem lidský rod tomuto nejdobrotivějšímu Srdci, stanovil, aby se slavil svátek Neposkvrněnějšího Srdce s vlastní mší svatou a vlastním oficiem na závěr oktávu Nanebevzetí Panny Marie.
Pramen: Divinum Officium
