Devátá neděle po Duchu Svatém
V textech této deváté neděle Duch Svatý důrazně varuje před lehkomyslnou a populistickou mentalitou, která se po posledním koncilu v církvi svaté pevně zabydlela. Liturgie uprostřed léta, tedy právě v období umocněné uvolněnosti, je neobyčejně vážná. Jsme upozorňováni, že putujeme temnotami slzavého údolí a obklopeni nástrahami a nepřáteli naší spásy. Hlavní výstraha se týká nebezpečí odpírání milosti Boží. To je hlavní téma jak epištoly, tak evangelia. Obě tyto perikopy upozorňují na nevyhnutelnou spravedlnost Božích soudů, zatímco doprovodné texty poukazují naopak na požehnání, které vyplývá z plnění vůle Boží (offertorium), na význam modlitby a zbožné účasti na mši svaté (secreta) a na účinky zbožného svatého přijímání (communio).
Výmluvným úvodem je již introit z žalmu 53, (6 - 7): Bůh mi pomáhá, Pán je ochráncem mé duše. Obrať všechno zlé na mé nepřátele a pro svou věrnost je vypleň, Bože můj ochránce. (Příznačné je, že tyto verše jsou v novém breviáři prostě vynechány, jako mnoho jiných, jako bychom žádné nepřátele již neměli, nebo se všemi uzavřeli trvalý mír.) Bože, ve jménu svém mě spas a mocí svou mě vysvoboď.
Více než kdykoliv dříve musíme vroucně prosit Pána slovy orace: Otevři sluch svého milosrdenství, Pane, modlitbě pokorně prosících, a abys mohl vyplnit tužby prosících, dej, aby žádali to, co se tobě líbí.
Dnešní epištolu nestačí vyslechnout z kazatelny. Kdo nechce zůstat hluchý k Duchu Svatému, ať si doma v tichu vezme 1. list Korintským (10, 6 – 3) a k tomu příslušné texty ze Starého zákona, na které se Apoštol odvolává, aby připomněl tresty, jaké na sebe vyvolený národ nejednou přivolal. Těmito tresty Bůh nejen postihl hříšné, ale také předpověděl ve vážné výstraze, co učiní s těmi, kteří se podobně proviní i v novozákonní době. Apoštol také varuje před domýšlivostí, která zvláště nyní zdomácněla v církvi od shora až dolů: Kdo se domnívá, že stojí, hleď, abys nepadl.
Graduale je výmluvnou ozvěnou tohoto čtení. Vyjadřuje jednak obdiv a úctu k Pánu (Ž 8,2), jednak naléhavou prosbu (Ž 58,2): Vyprosť mě, Bože můj, od mých nepřátel! Vysvoboď mě od svých protivníků. Nezbavíme se jich tím, že je prostě ignorujeme nebo zlehčujeme!
Výstražná slova Božského mistra, které slyšíme v evangeliu (Lk 19, 41 – 47) jsou o to závažnější, že se již stala historickou skutečností, a to, co stihlo Jeruzalém, čeká neúprosně všechny , kteří zanedbají čas svého navštívení, tedy vymezenou dobu Boží shovívavosti a milosti.
Offertorium jakoby potvrzovalo Pánova slova (Ž 18, 9.19.11. 12): Rozsudky Páně jsou spravedlivé. Je to chvalozpěv na spravedlnost Božích soudů, které jsou pro věrné služebníky sladší než med a strdí. Proto je také Pánův služebník věrně střeží.
Také secreta jakoby předvídala, co všechno se také bude jednou u oltáře dít: Dej nám, Pane, abychom se těchto tajemství účastnili důstojně, neboť kdykoliv se slaví památka této oběti, koná se dílo našeho vykoupení.
Důstojné a zbožné svaté přijímání je pro spojení s Kristem posilou a ochranou proti nepřátelům, pokušením a strastem. Neboť ten, kdo opravdu zbožně jí Pánovo tělo a pije jeho krev, zůstává v Pánu a Pán v něm (srov. Jan 6,57).
Postcommunio nám proto má vyprosit to nejpodstatnější: Prosíme, Pane, ať mám přijetí tvé svátosti přinese očištění a udělí jednotu.
Pán i dnes pláče nad Jeruzalémem
