Lumen de Lumine

Pán je silou svého lidu! Introit je velkolepý zpěv radosti a naprosté důvěry, kterým křesťanský lid opět vyjadřuje přesvědčení o své jistotě. Graduale, Aleluja i offertorium jsou ozvěnou tohoto vstupního zpěvu.

Epištola a evangelium nás přivádějí opět k zamyšlení nad naším stavem jakožto pokřtěných. Epištola vychází ze způsobu, jakým se dříve udílel křest. Dělo se tak  trojím ponořením do vody. Ponoření znamenalo odpuštění hříchů a trestů, tedy pohřbení starého člověka. Vynoření znamenalo znovuzrození k životu v milosti. Ponoření a vynoření jsou také obrazem Kristovy smrti a zmrtvýchvstání Mrtví hříchu v síle křtu jsme povoláni, abychom žili novým životem, ve kterém by už hřích neměl mít místo. Kristův život byl měl vést i náš život k Bohu bez jakýchkoliv kompromisů s minulostí, kdy jsme byli zotročeni hříchem, od kterého nás křest osvobodil. Ale tento požadavek svatosti a naše cesta k Bohu by byla neuskutečnitelná, kdyby se nám nedostávalo jeho nezbytné milosti a pomoci.

Ze všech nadpřirozených prostředků, které jsou nám k dispozici a jejichž přednosti nám dnešní liturgické texty předkládají, stojí Eucharistie na prvním místě. Rozmnožení chlebů, které je jejím předobrazem, nám představuje každodenní chléb našeho duchovního života, podstatný pokrm, který má udržovat naše síly, abychom následovali Krista a abychom cestou nezemdleli. 

Communio z Ž 26 je radostným zpěvem díků za obětní hostinu. V Postcommunio nám církev vyprošuje, abychom byli těmito dary očištěni a jejich pomocí také chráněni.