Menu

Bílá sobota

                                            

Jedinečná kompozice liturgie Bílé soboty je pochopitelná jen ve světle nejstarší křesťanské tradice. Patřila od počátku k nejvýznamnějším posvátným oslavám roku. Tato liturgie je nerozlučně spojena s křtem katechumenů, kteří se scházeli spolu s věřícími již odpoledne v Lateránské bazilice k poslednímu skrutiniu (prověrce). Po něm začala Vigilie neboli velikonoční bdění, které končilo až za úsvitu, a právě v té časné jitřní době, kdy Pán, Prvorozený ze všech mrtvých, slavně opustil hrob, zrodili se znovu z vody a Ducha Svatého, aby pak dali průchod své radosti ve velikonoční mši svaté, ve které se ještě těsněji spojili se svým Vykupitelem.

Současné obřady velikonoční noci mají tři hlavní části.

1. část: Velikonoční poselství

Protože církev všechno, co používá, světí, světí před chrámem i oheň, velikonoční svíci a kadidlová zrna, která v ní, slavném symbolu Zmrtvýchvstalého, budou zasazena ve jménu pěti Kristových ran.

Ve slavnostním průvodu pak jáhen s paškálem vstupuje do chrámu a všechen lid trojím pokleknutím vítá a zdraví Světlo Kristovo, které také všichni drží ve svých rukou.

Jáhen v bílém rouchu jako zvěstovatel největší radosti pak uprostřed chrámu zapěje slavné Praeconium Paschale – Exsultet .(Celý text viz oddíl Liturgie Slavná velikonoční zvěst Exsultet.

2. část: Křestní znovuzrození

Četba čtyř slavných stránek Starého zákona (původně jich bylo 12) tvoří závěr přípravy katechumenů. Po každém čtení následuje Canticum a Modlitba.

První čtení (Gen 1, 1-31; 2, 1-2) představuje obraz stvoření světa. Jako Duch Boží přetvořil původní chaos na úchvatné Boží stvoření, tak nyní oplodní křestní vodu, ze které vzejde nové duchovní stvoření, jehož Hlavou je nový Adam, který nás přetváří v nové lidi

Druhé čtení(Ex 14, 24-31; 15,1) Vyvolený národ pod vedením Mojžíše vychází z egyptského otroctví, aby překročil zázračně Rudé moře. Tak jako nový Izrael osvobozený z otroctví hříchu prochází křestní vodou oplodněnou Duchem Svatým a kráčí do věčné Svaté země vedený Kristem, novým Mojžíšem.

Třetí čtení (Iz 4, 2-6) Církev je vyvolenou vinicí Páně, ve které Spasitel živí svatý „zbytek“, očištěný jako vyvolené obyvatele nového Jeruzaléma.

Čtvrté čtení (Dt 31, 22-30) Tak jako kdysi vyvolený národ před vstupem do zaslíbené země vybízí Mojžíšova závěrečná velepíseň katechumeny, aby věrně zachovávali křestní smlouvu, skrze kterou vstupují jako vyvolený národ do zaslíbené země, aby pak celým svým životem věčně chválili nekonečnou Boží dobrotu.

Modlitba po posledním čtení shrnuje ve své prosbě smysl této velikonoční liturgie:

Bože, povýšení pokorných a sílo spravedlivých, jenž jsi chtěl, aby tvůj lid byl poučen Mojžíšovou písní tak, aby opakování tohoto zákona bylo i pro nás směrnicí, probuď nad veškerým množstvím ospravedlněných národů svou moc, utiš strach, uděl radost, aby po zničení všech hříchů skrze tvé odpuštění obrátilo se nám ke spáse to, co bylo oznámeno k pomstě.

Celé shromáždění pak vzývá zpěvem nejstarších litanií všechny svaté a světice Boží, kteří už tvoří vítězný Beránkův průvod.

Po invokaci Všichni svatí a světice Boží, přimlouvejte se za nás jsou litanie přerušeny a následuje vrcholná část noční Vigílie. V chrámech s křitelnicí se koná njedříve slavnost svěcení křestní vody.

Po slavnostní výzvě pak obnovují věřící s hořící svící v ruce své křestní sliby. Celebrant je pokropí svěcenu vodou apak pokračuje zpěv zbývajících prosebných invokací litanií ke všem svatým.

Mezitím se na oltář vrátí všechna jeho výbava a výzdoba.

Slavnou noční velikonoční mší svatou začíná vlastní velikonoční doba, která potrvá až do soboty letničních kvatembrových dnů. Po těchto padesát dnů nepřerušené radosti bude stále zaznívat Aleluja, které zdobí triumfálně všechny zpívané části liturgie.

Na Litanie navazuje bezprostředně zpěv Kyrie a Gloria, při kterém se opět rozezvučí zvony a varhany a ve velikonoční záři zaskvějí se všechny odhalené obrazy a sochy.

Po radostné epištole z listu Kolosanům (3, 1-4) zazní třikrát první slavné triumfálně stupňované Aleluja. Evangeliu ( Mt 28.1-7) přináší nejradostnější andělovu zprávu Hledáte Ježíše ukřižovaného. Není zde. Vstal, jak řekl..Jděte a povězte to jeho učedníkům.

V další části mše se vynechává Kredo a antifona Offertorium. V Kánonu je zařazena po celý oktáv velikonoční vložka Communicantes, tentokrát se slovy Při slavení této neposvátnější noci... Odpadá Agnus Dei a tři modlitby před svatým přijímáním.

Po svatém přijímání korunuje celou slavnost radostný zpěv ranních chval.

Za tímto stručným přehledem se skrývá nevýslovný poklad přebohaté velikonoční liturgie, při které se má uskutečnit v celé hloubce obnovit největší a zcela nepřekonatelný zázrak vítězství Života nad Smrtí nikoliv v pouhých symbolech a slovech, ale fakticky, a to přímo v nás. Každý z nás má absolvovat onen úžasný přechod Rudým mořem z místa otroctví do místa svobody, z místa tmy do místa nekonečného světla, ze země smrti do blažených míst věčného života.

Na tuto noční liturgii je proto nezbytné se důkladně připravit, více než na kteroukoliv jinou. K této přípravě nám může nejlépe posloužit výmluvný slavný, po výtce věroučný, a přitom strhující básnický text Praeconium Paschale neboli Exsultet. Pochází ze 4. století a připisuje se sv. Augustinovi.

Hlasatel jako středověký herold v něm vyzývá nebe i zemi, ale především všechny přítomné, aby vzdávali díky za vzkříšení našeho Pána, neboť On za nás splatil věčnému Otci dluh Adamův a svou krví z lásky prolitou zrušil dlužní úpis dávného hříchu.

Tento čistý posvátný zpěv a jas přítomné chvíle nedovoluje, aby zde byl jmenován Nepřítel, vlastní původce všeho otroctví, tmy a smrti. Ale jeho existence a tragický zásah je zcela zřejmý ze samé skutečnosti, neboť jestliže bylo třeba splatil věčnému Otci dluh Adamůva krví z lásky prolitou zrušil dlužní úpis dávného hříchu,pak zde musel nejdříve vystupovat někdo, kdo tento podlý úpis připravil a nabídl k podpisu. Aby pravý Beránek mohl dlužní úpis a skutečně zrušit, potřebuje k tomu nezbytně souhlas a plnou moc těch, kteří se Nepříteli takto upsali. Aby tato posvěcená noc zahnala hříchy, smyla viny, hříšníkům vrátila nevinnost azarmouceným radost, zahnala nenávist, vytvořila jednotu srdcí a pokořila zlé moci, musíme se každý osobně, bezvýhradně, nekompromisně a neodvolatelně zříci Satana, všech jeho skutků a vší jeho nádhery.

Jinak na nic z toho, co tak vznešeně a úchvatně a slibně opěvuje toto skvostné Exsultet, nemáme nejmenší nárok. Jinak nikdy nespatříme Vládce světla, který nezná západu, který se vrátil z říše zemřelých a jasně zazářil lidskému rodu: Božího Syna, Ježíše Krista, protože pak se kola našich vozů na dně moře zadrhnou a zavalí nás příval věčné smrti.

Ten vznešený a s ničím nesrovnatelný programový zpěv Exsultet bychom si proto měli velmi dobře osvojit dříve než vstoupíme do chrámu, aby nás každý jeho verš skutečně oslovil, osvojit si ho nikoliv mozkem, ale především srdcem, které pak znovuzrozené o této nejslavnější noci kudy půjde, všude volat a vyznávat:

Věřím v Boha, Otce všemohoucího, věřím v Ježíše Krista, jeho jediného Syna, věřím v Ducha svatého a jednu svatou katolickou Církev.

Bůh všemohoucí, Otec našeho Pána Ježíše Krista, který nás znovu zrodil z vody a Ducha Svatého a dal nám odpuštění hříchů, ať nás chrání svou milostí pro život věčný skrze Ježíše Krista, našeho Pána. (závěrečná modlitba Postcommunio)