Neděle v oktávu Narození Páně
Do vánočních myšlenek dnes vstupuje typicky nedělní motiv: ten se projevuje jako velikonoční zabarvení a vánoční idea se tím jen prohlubuje.
Introit má dramatický nádech: Když bylo všechno pohrouženo do hlubokého ticha a noc ve svém běhu dospěla do poloviny své cesty, tvé všemohoucí Slovo, Pane, přišlo z nebe z královských sídel (Mdr. 18, 14 – 15).
Podle původního smyslu je zde vyslovena zpráva o vysvobození Izraele z egyptského otroctví. Liturgie uplatní tuto zprávu na radostnou zvěst o vykoupení lidstva skrze vtělení Božího slova, ale hned nato zazní velikonoční žalm: Pán kraluje, je oděn krásou a opásán silou (Ž 92).
Orace vyslovuje touhu po plodném křesťanství, které se projevuje činem směřujícím ke Kristu:
Všemohoucí věčný Bože, řiď naše činy podle svého zalíbení, abychom ve jménu tvého milovaného Syna byli hodni oplývat dobrými skutky.
Epištola (Gal 4, 1-7) spojuje Vánoce s Velikonocemi. Ve vánoční oktávě nadále oslavuje příchod Vykupitele , který odstranil dočasní starozákonní poručenství, a to proto, abychom získali důstojnost Božího synovství. Radost Velikonoc tak zvyšuje radost vánoční.
Také graduale spojuje uvedené dva obrazy a motivy: betlémské Děťátko a Krále všehomíra. Podobou jsi krásnější než lidští synové. Na tvých rtech se rozlila milost.. K tomu přistupuje verš ze zpěvu Aleluja: Pán kraluje, oděl se krásou a opásal silou.
Jasná předpověď velikonočního obsahu zaznívá z evangelia (Lk 2, 33-40) : Uslyšíme totiž Simeonovo proroctví: Tento je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a na znamení, kterému se bude odpírat. Tvou vlastní duší pronikne meč... Z betlémského Dítěte vyrůstá Muž bolesti a z Bohorodičky bolestná Matka.
Offertorium spojuje jesle a kříž s oltářem: to je trojí trůn, ze kterého uděluje Mesiáš a Král milosti vykoupení. : Připraven je tvůj trůn, Bože, od pradávna, ty jsi od věčnosti.
V Communio zazní příkaz poslušnému Josefovi, aby se s Dítětem a Matkou vrátil z Egypta. To je výzva k přechodu z duchovního vyhnanství do vykoupeného a zaslíbeného domova. To pro nás znamená, abychom vytrvale umrtvovali hříšné sklony, které usilují o život Dítěte.
V závěrečné modlitbě pak prosí Církev, aby působení mešního tajemství zahladilo naše hříchy a umožnilo splnění našich oprávněných tužeb.
