Svátek Nejsvětější Trojice
Svatodušním oktávem byl uzavřen sled liturgických oslav, které nám každoročně připomínají postupně velkolepé události dějin spásy, nekonečného daru trojjediného Boha hříšnému lidskému pokolení. Tento nesmírný Boží dar je možný pouze díky jedinečné Boží podstatě, třem rozdílným Osobám jediné božské přirozenosti. Plna vděčnosti za dílo spásy i za zjevení tohoto neproniknutelného a úchvatného tajemství slaví církev svátek Nejsvětější Trojice jako slavnou rekapitulaci a doslov, kterým obohatil liturgický rok papež Jan XXII. v roce 1334. Smyslem této slavnosti není proniknout do tohoto Božího tajemství, ale spíše vzdávat díky a chválu za prokázané nesmírné milosrdenství a zjevení nevýstižné Boží tváře.
Velebena buď svatá Trojice a nerozdílná jednota. Oslavujme ji, neboť nám prokázala milosrdenství. Hospodine, Pane náš, jak podivuhodné je tvé jméno po veškeré zemi! (Tob 12, 6;Ž 8,2). Tím introitem zahajuje církev dnešní vznešenou liturgii.
V oraci si vyprošuje církev neochvějnou a hlubokou víru v trojjediného Boha, která je pro nás ochranou v každém protivenství: Všemohoucí věčný Bože, jenž jsi dal svým služebníkům, kteří vyznávají pravou víru, poznat slávu věčné Trojice a klanět se jí v moci i velebnosti, prosíme Tě, abychom byli pevností této víry chráněni ode všech protivenství.
Epištola z Listu Římanům (11, 33 – 36) nám předkládá slova nesmírného úžasu, jak se derou z hrudi Apoštola národů. Nedostupnost nejsvětějších Božích vlastností je důsledkem nejvyšší a nekonečné dokonalosti a plnosti Božího bytí.
Na tento apoštolův chvalozpěv bezprostředně navazuje trojí Danielova chvála: Veleben buď, Pane, jenž shlížíš do propasti a trůníš nad Cheruby, veleben buď, Pane na nebeské obloze a chvályhodný navěky, Veleben buď Pane, Bože našich otců, a hodný chvály navěky. Aleluja.
Tajemství Nejsvětější Trojice nám osobně zjevuje Boží Syn v evangeliu jako součást vzácného nástroje znovuzrození, jakým je dar křtu svatého. Toto zjevení spojuje Pán s příslibem své trvalé duchovní přítomnosti mezi námi. (Mt 28, 18-20).
Obměna Tobiášovy chvály je obsažena i v Offertoriu a Poscommunio.
Závěrečná modlitba je prosbou o Boží požehnání a pevnou víru: Pane Bože, nechť nám přijetí této svátosti a vyznávání věčné svaté Trojice a její nerozdílné jednoty prospívá ke zdraví duše i těla.
V následujícím liturgickém období (viz) budeme v letošním roce slavit 25 nedělí po Svatém Duchu. První z nich je jako obvykle přeložena z dnešní neděle vyhrazené Boží Trojici na první volný den v týdnu.
Viz také: V propasti Trojice
