Menu

Narození svatého Jana Křtitele

                                                     

Giacopo Pontormo 1494-1557

 

Svatý Jan Křtitel je velikán na rozhraní Starého a Nového zákona. Jeho velikost se opírá o předpovědi, poslání a i o jeho osobní svatost. Jeho život líčí samo Písmo svaté ojedinělým způsobem od jeho početí, narození, vystoupení a činnosti až po uvěznění a mučednickou smrt. Jeho kanonizaci provedl sám Spasitel, když ho prohlásil za největšího proroka i největšího z těch, kdo se narodili ze ženy, za nového Eliáše, za světlo svítící a hořící (Luk 7; Jan 5). Kromě Panny Marie, počaté bez poskvrny hříchu, jen u něho slaví církev také pozemské narození. Byl naplněn Duchem Svatým ještě v životě své matky (Mt 1,15). Vstoupil do života v jasu milostí a darů Ducha Svatého.

To vyslovuje Introit (Iz 49, 1.2): Již od matčina lůna povolal mě Pán, učinil má ústa jako ostrý meč, opatroval mě ve stínu své ruky a učinil mne jako vybraný šíp.

Tato slova velebí jeho vyvolení, povolání a omilostnění. Jen několika osobám dal jméno sám Bůh. K nim patří Jan, jehož ústa proměnil v ostrý meč (Žid 4,12). Anděl předpověděl, že z jeho narození se mnozí budou radovat (Lk , 14) .

Orace: Bože, jenž jsi nám učinil tento den úctyhodným skrze narození svatého Jana, dej svému lidu milost duchovních radostí a veď duše všech věrných po cestě věčné spásy.

V epištole k nám promlouvá Jan slovy proroka Izaiáše (40, 1 – 7). Tento text, který se ve skutečnosti týká samotného Mesiáše, „světla národů“, platí i o Janu do té míry, do jaké je jeho poslání totožné s posláním Spasitele, jehož je ohlašovatelem a předchůdcem. I o něm totiž platí : Jsi mým služebníkem, neboť na tobě se proslavím.

Graduale o Janovi hovoří slovy proroka Jeremiáše: Dříve, než jsem tě utvořil v lůně, než jsi vyšel ze života, posvětil jsem tě. Bůh takřka svátostně posvětil svého velkého hlasatele.

Narození Jana Křtitele je zahaleno tajemstvím Božího zásahu. I jeho jméno je mu dáno shůry. Ruka Páně je nad ním. Jeho narození ohlašuje vykoupení Izraele. To všechno nám sděluje Evangelium v podání sv. Lukáše (1, 57 – 68).

Výmluvná je i Secreta: Pane, na tvé oltáře hromadíme dary, abychom s náležitou poctou oslavili narozeniny toho, který slavně ohlásil jak příchod Spasitele, tak poukázal i na jeho přítomnost, našeho Pána Ježíše Krista, tvého Syna.

Communio používá slova Zachariášova chvalozpěvu : A ty, dítě, budeš nazváno prorokem Nejvyššího, předejdeš Pána, abys připravilo jeho cesty. (Lk 1,76)

Mešní liturgie končí krásnou prosbou: Bože, Nechť tvá církev čerpá radost z narození svatého Jana Křtitele, skrze něhož poznala původce svého znovuzrození, našeho Pána Ježíše Krista, tvého Syna.

Římská bohoslužba má dnes své Statio v Lateránské bazilice, jejíž je Jan Křtitel spolupatronem spolu s Janem Evangelistou. Byl zde uctíván již od dob papeže Hilaria (461 – 468) kapli a v přilehlém baptistériu s krásnými mozaikami.

Svatý Jan Křtitel je také jmenován opakovaně v Confiteor, v modlitbě Suscipe, sancta Trinitas a jeho jméno stojí v kánonu v druhé řadě světců po proměňování na prvním místě.

                                                     *  *  *

 

Homilie sv. biskupa Ambrože ( Kniha 2 kap.1 k Luk.)
 
 
 
Alžběta porodila syna a sousedé jí blahopřáli. Narození světců probouzí všeobecnou radost, protože se jedná o obecné blaho; společnost má velký zájem o spravedlnost. A proto tento spravedlivý předpovídá svou budoucí svatost a radost sousedů znamená, že jeho ctnosti budou příčinou jásotu. Správně byla zaznamenána doba, kdy byl tento Prorok v mateřském lůně. Proto také nemohla být zamlčena přítomnost Marie, ale zcela je zamlčena doba jeho dětství, protože nepoznal obtíže tohoto období. Proto také nečteme v evangeliu o něm nic více, než o jeho zvěstování, jeho narození, o jásotu v mateřském lůně a o jeho hlasu na poušti.
 
 
On totiž nepoznal žádný věk dětství, protože byl povznesen nad přírodní zákony věku a měl od mateřského lůna v plné míře dokonalý věk jako Kristus. Svatý evangelista správně poznamenává, že mnozí chtěli, by se dítě jmenovalo jako otec Zachariáš; to aby ti připomněl, že matka vyslovila toto jméno nikoliv proto, že se jí líbí, jako by šlo o osobu z tohoto rodu, nýbrž věděla, že se tak stalo pro zjevení Ducha Svatého a již dříve jméno určil Zachariášovi anděl. A protože byl němý, nemohl jméno manželce vyslovit. Alžběta však věděla z inspirace to, co manžel nevyslovil.
  
 
Říká: Jeho jméno je Jan; to znamená, nám nepřísluší, abychom mu dávali jméno, které mu již udělil sám Bůh. On již má své jméno, které nám bylo zjeveno, ale které jsme my nevybrali. Svatí mají to privilegium, že přijímají jméno od Boha. Poroto se Jakub jmenuje Izrael, protože viděl Boha. Tak i náš Pán byl pojmenován dříve, než se narodil, jméno mu přidělil Otec, nikoliv anděl. Nyní vidíš, že andělé nemluví sami od sebe, nýbrž předávají to, co jim bylo řečeno. Nediv se tedy, jestliže manželka vyslovila s takovou jistotou jméno nikoliv proto, že je měla na mysli, ale protože Duch Svatý uložil andělovi, aby jí to jméno vnukl.
 
                                            

 

V nešporách se dnes zpívá hymnus Ut queant laxis, jehož autorem je Quido z Arezza. Hymnus se zapsal do dějin také tím, že první slabiky první sloky tvoří tzv. solmizační slabiky (do re mi fa sol la si do ; ut bylo změněno na znělejší do). 

 Český překlad hynmu:

Aby tvé slavné činy, svatý Jene,
sluhové tvoji mohli srdcem volným
radostně hlásat, nám rty poskvrněné
očisti od vin.

Z nebe je poslán anděl s Boží zvěstí,
že budeš slavným synem otce svého,
kterému zjeví s jménem tvým běh příští
života tvého.
 
Ten ale váhá v Boží přislíbení
uvěřit, začež schopnost mluvy ztrácí,
až jemu teprv tvoje narození
dar řeči vrací.
 
Když odpočívals v lůně jako robě,
pocítils Vládce ve svatebním loži.
Tu obě matky zjeví, díky tobě,
tajemství Boží.
 
Ať tobě věčně, Bože trojjediný,
nejhlubší úctu vzdává celé nebe.
Nám vykoupeným odpusť všechny viny,
prosíme tebe. Amen.

Překlad hymnu: Liturgie hodin dominikánského řádu

                                                                    (viz)