Třináctá neděle po Duchu Svatém
Tuto neděli nás překvapí bolestný tón, který zaznívá v introitu i graduale. Oba tyto mešní texty se opírají o žalm 73, který patří k nežalostnějším z celého žaltáře. V další části žalmu, který se dříve zpíval celý, popisuje Žalmista drastickou scénu pustošení chrámu, pronásledování věřících a rušení jejich svátků a obyčejů. Jsou to bohužel skutečnosti, se kterými se opět setkáváme, a to v mnoha podobách: v hrubém, bezohledném i rafinovaném násilí nepřátel církve i ve svévoli samotných křesťanů, kteří se osmělují ve jménu liturgické reformy bourat to nejposvátnější v chrámovém prostoru a zavádět nedůstojné obyčeje. Žalm 73 se tak stává neobyčejně aktuální.
Orace proto naléhá na Pána, aby v nás obnovil božské ctnosti, které jsou nezbytným základem našeho vztahu k nebeskému Otci. Musíme si zamilovat jeho příkazy, aby mohl na nás splnit svá zaslíbení.
Druhá orace letos připomíná svátek Narození Panny Marie,
Náročný text epištoly (Gal 3, 16 – 22) pochopíme jen v kontextu jeho vzniku. Apoštol musí vyčítat svým věřícím, že obrátili svou pozornost k falešným hlasatelům. To, co Pavel vyhlašuje v dnešní epištole, opakoval učitelský úřad církve na tridentském sněmu proti protestantským bludům, které postihly samé kořeny křesťanství až do současnosti. Spása je nezasloužený Boží dar, který však vyžaduje bezvýhradnou víru v Ježíše Krista a jeho evangelium, které svěřil své Církvi.
Graduale se vrací k prosebnému nářku z introitu. Moderní bludy vedou k znesvěcování nejen chrámů a bohoslužby, ale i samotného Těla Ježíše Krista, svátostného i duchovního: Povstaň, Pane, ujmi se své pře, pohleď, jak jsou tvoji služebníci tupeni (Ž 73, 20. 19,20).
I evangelium připomíná současnou situaci. Z deseti omilostněných jen jeden projevuje opravdovou víru a zbožnost a náležitou vděčnost. Jen malý zlomek věřících vzdává Pánu náležitou úctu a díky v den, který je mu právě k tomuto cíli zasvěcen.
Offertorium je výrazem opravdového díkůčinění a vděčné oddanosti (Ž 30, 15-16).
Zpěv communio opěvuje slovy z Knihy moudrosti (16.20) nesmírný dar, který nám Pán zanechal: Dal jsi nám, Pane, chléb z nebe, který má v sobě všechnu potěšení a nejlíbeznější chuť. (Tento verš známe také jako tradiční invokacipřed požehnáním Nejsvětější Svátostí.) V závěrečné modlitbě pak prosíme, abychom v síle nebeského pokrmu postupovali vpřed ve svém úsilí na cestě k věčné spáse.
