»Amoris laetitia« znamená konec pravdy
18. 8. 2019
Nad knihou Stefano Fontany Exhortace nebo revoluce? Soubor problémů kolem Amoris laetitia
Základní Fontanova téze je jasná: Amoris laetitia představuje autentickou revoluci proti tradici a předcházejícímu magisteriu. Tím, že se prezentuje jako dokument povahy spíše pastorační než naukové, zdá se, jakoby magisterium mělo zůstat nedotčené. Ve skutečnosti právě proto, že přiznává privilegium pastoraci, odtrhuje ji od pravdy a na první místo staví praxi, relativizuje ideu pravdy. Jak uvidíme, to, co zde mělo být jako „nové“, je v ve skutečnosti velice staré.
Autor v první části knihy věnuje zvláštní pozornost jazyku AL. Je to totiž právě jazyk, kterým František zjevuje své záměry. Je to řeč nikoliv »ano ano – ne ne«, nýbrž »ano...ale«, řeč otázek bez odpovědi, řeč záměrných dvojznačností, řeč neupřesněnosti, používaná za tím účelem, aby smetla to, co pokládá za překonané, aniž by to otevřeně prohlásila.
Z exhortace jasně vyplývá, že papež nesnáší nauku a že má vyslovenou zálibu v praxi. Právě rétorickým stylem »ano...ale« má být řečeno, že jednota mezi naukou a praxí je důležitá, »ale to není na překážku, aby existovaly různé způsoby interpretace nauky nebo určité důsledky, které z ní vyplývají“ (No 3). Neboť v každé zemi či oblasti je možno najít více méně inkulturovaná řešení, vyplývající z místních tradic a požadavků« (stále No. 3).
Přirozeně klíčový pojem „inkulturace“ zůstává zcela neupřesněný a čtenář se ocitá na pochybách: má to znamenat, že morálka se může místo od místa lišit? Znamená to, že norma, která platí v zemi A, neplatí v zemi B? Odpověď zde nenajdeme, ale ve skutečnosti se aplikuje relativismus a idea pravdy zůstává předmětem diskuze.
Božské normy jsou redukovány na „ideály“ (o které je možno usilovat, ale bez nároku na skutečné dosažení) a hřích je přetvořen na prostou „nepřiměřenost“ lidské přirozenosti, a to spolu s dalšími faktory činí z AL dokument zaměřený na vyloučení katolické nauky a její náhradu pragmatismem a historicismem, tedy rozchod s Veritatis spledor Jana Pavla II..
Zde bych se však chtěl soustředit na kapitolu, kterou Fontana nazývá Kasper ve fotokopii a ve které ukazuje, že AL je výsledkem dlouhé cesty nastoupené v šedesátých letech minulého století, kterou se vydal právě tento německý kardinál, kterého František tolik oceňuje.
Jestliže AL se tolik odvolává na projev, který Kasper pronesl v únoru 2014 při přípravě dvou synod o rodině, onen projev se opět odvolává svým způsobem na téze, které německý teolog zastává ve své knize Teologie křesťanského manželství (1967), a tato kniha není nic jiného než výsledek úvah, podle kterých není možno pokládat dogma za něco absolutního, protože se dějinně vyvíjí, jakožto funkce církve, která se „stále obnovuje“.
Tady jsou kořeny AL! Mladý Kasper tvrdil, že „ pravda má vždy své sídlo v životě, ve kterém není pojímána sama o sobě, ale vždy ve vztahu k sociologickým a antropologickým danostem. A tak Kasper vynalezl „pragmatický charakter existence pravdy“, a z toho důvodu se domníval, že celá katolická teologie je potřeba revidovat a vyloučit z dogmatiky řád jako něco neměnitelného; domnívá se totiž, že posledním „horizontem každé skutečnosti je historie“.
Když se pak vrátíme ještě k roku 1965 a ke knize Dogma o Božím slovu, ve které budoucí kardinál vysvětluje, že dogma není zjevení pravdy o Bohu a člověku, nýbrž jen to, co se nachází mezi Božím slovem a reálnými situacemi ve světle dějin, pak se nám konečně objeví AL ve své pravé podstatě: jako jeden z posledních plodů starého modernismu.
Onen proud známe dobře: tvoří ho oni modernisté Chenu, Rahner a Kasper a je to pouhý destilát teologickém myšlení inspirovaného historismem, přičemž se jeho noví uživatelé ani nenamáhali, aby alespoň poněkud obměnili jeho jazyk: text, který prezentoval Kasper v únoru 2014 jako přípravu na dvě synody o rodině, užívá doslova a do písmene výrazy použité před třiceti šesti lety v Teologii o křesťanském manželství.
Všechno bylo naprojektováno? Tak zní titul další kapitoly Fontanovy knihy, a odpověď nemůže být jiná než kladná. Na druhé straně objevná je skutečnost, že na mimořádnou synodu 2014 nebyl pozván žádný z exponentů Papežského institutu Jana Pavla II. pro studium manželství a rodiny, později napadeného Františkem až k vyloučení jeho nejprestižnějších docentů. Je to jeho evidentní snaha upevnit se v modernistickém smýšlení oproštěném od tézí polského papeže, které předkládal a rozvíjel první prezident institutu prof. kardinál Carlo Caffara, jeden ze čtyř kardinálů signatářů slavných dubií (které se nedočkaly odpovědi a týkaly se právě AL).
Ano, všechno bylo naprojektováno už dlouhou dobu. Proto exhortace AL není nic nového, nýbrž je stará, dokonce velice stará. Nicméně je v plném slova smyslu revoluční, protože v ní současné magisterium opouští ontologickou cestu a vydává se cestou existencialismu.
Bůh? Zjevuje se v životě lidu. Nauka? Je interpretována na základě daných situací. Zákon? Je modifikován podle dějin, místa a připouští naukový a morální pluralismus. Mravní principy? Nemají absolutní platnost a mohou mít výjimky. Neslouží k tomu, aby sledovaly Boží vůli, nýbrž aby lidem pomáhaly přizpůsobit se „ideálům“.
A tak díky přiměřenému jazyku, všechno se může stát předmětem rozlišování v tom smyslu, že všechno může být změnitelné, vysvětlitelné a přizpůsobené. Nic absolutního a definitivního už neexistuje. Jestliže pravda je v historii, pak také Boží slovo lze relativizovat podle jednotlivých situací a životopisů. Syntézu zajistí praxe. Ale i sama praxe je variabilní, modifikovatelná na základě případů, citlivosti a obyčejů.
V závěrečné části Fontana uvádí: »Můžeme také říct: z „jak“ se stalo „co“. Obsah bude upřesněn podle praxe«. Dobro není důležité samo o sobě, ale jen natolik, nakolik umožňuje společnou cestu. Ptát se na cíl není k ničemu, protože to není onen žádoucí bod. Tím bodem je sdílení, dialog, proces. Tak se promění sama synoda a není třeba ani psát postsynodální exhortaci, protože zde bude záležet na vnitřních diskuzích, jakou magisteriální hodnotu synoda vůbec získá.
Na shledanou v tekuté církvi!
Aldo Maria Valli - Duc in altum
Příloha:
Dokumenty o Kasperově záškodnictví:
https://www.lumendelumine.cz/index.php?page=kasper-veri-ze-prosadi-svoje
https://www.lumendelumine.cz/index.php?page=svedectvi-kardinala-bez-viry
https://www.lumendelumine.cz/index.php?page=kardinal-kasper-na-obranu-sveho-zivotniho-dila
https://www.lumendelumine.cz/index.php?page=kasperova-ideologie-a-fakta
https://www.lumendelumine.cz/index.php?page=mala-rekapitulace
https://www.lumendelumine.cz/index.php?page=kritika-kardinala-kaspera-pokracuje
https://www.lumendelumine.cz/index.php?page=kasperovo-dementi
https://www.lumendelumine.cz/index.php?page=cetl-kasper-nekdy-evangelium
https://www.lumendelumine.cz/index.php?page=obavy-katoliku-z-ocekavane-postsynodalni-exhortace
https://www.lumendelumine.cz/index.php?page=probud-se-pane-proc-spis
https://www.lumendelumine.cz/index.php?page=od-cizolozstvi-k-homosexualite
