Z konference v Angelicum 28. října 2017 II.
Pater Serafino Lanzetta, teolog na Teologické fakultě v Luganu, ozřejmil, že nauková idea Humanae vitae se opírá o dva principy, které jsou zneužívány ve prospěch umělé kontroly porodnosti; Pavel VI. je však vykládá z pohledu Zjevení. Tyto dva principy jsou: a) lidská láska a b) odpovědné otcovství. Opravdová lidská láska spojuje rodiče a činí je schopnými předat dar života; dar života je tedy projevem lidské lásky. To je důležité, abychom nevytvářeli zlom mezi spojením a plozením. Pavel VI. v Humanae vitae (11) dospívá k upřesnění, když předkládá výrazný pokrok s odvoláním na Casti Connubi Pia XI. hájící skutečnost, že jakýkoliv manželský akt musí zůstat otevřený k předávání života.
Zde se spojuje pravda o lásce, tedy o jednotě s trvale primárním cílem prokreace. Manželská jednota existuje pro prokreaci a prokreace zdokonaluje jednotu ve vztahu k pravdě a lásce: pravda o jednotě nachází své naplnění v lásce plodící nový život a plodnost lásky se roubuje na nerozlučnou jednotu dvojice, jinak by láska byla falešná a byla by pouze klamem. Tak jako není plození bez spojení, tak není spojení bez plození. Láska a plodnost jdou vždy pospolu a jsou odrazem jednoty.
To, co je dnes naopak ohrožováno dobrodružnou změnou paradigmatu (Amoris laetitia), není jen samotná manželská morálka jako taková, ale morálka by byla v novém zkresleném pojetí redukována na pouhé dobré úmysly. My naopak postupujeme takovým způsobem, aby naše slova byla ano, ano, ne, ne; co je nad to, je ze Zlého.
- - -
V odpolední části řídil jednání don Stefan Bouquet, prezident Human Life International, a prvním řečníkem byl Jean Marie Le Méné, prezident Fondazione Lejeune, a zabýval se především vizí prof. Jeroma Lejeune.
Na této planetě je člověk jediným tvorem, který si klade otázku, kým je a kam jde, a často si klade obávanou otázku: Co jsi učinil se svým bratrem? Co jsi to udělal svému dítěti? Je třeba poznávat, a to vždy, tajemný vztah mezi láskou a dítětem. Tento nesmírný objev zajišťuje našemu láskyplnému jednání důstojnost, jaká je všem ostatním živým tvorům neznámá.
Z toho plyne, že jakékoliv odloučení dítěte od lásky je pro náš druh velký metodický omyl:
- - -
Doktor Thomas Ward, zakladatel a prezident Národní asociace katolických rodin, se zabýval ve svém vystoupení především právem rodičů na sexuální výchovu vlastních dětí, která je dnes vážně ohrožena.
Konstatoval, že ignorování práva rodičů jako prvních vychovatelů začalo spolu s antikoncepcí a indoktrinací v oblasti sexuální výchovy. Do dnešního dne to způsobilo metastázi, která obsahuje potraty u nedospělých, zvláštní lékařské služby, homosexuální školy, indoktrinaci teorie gender a v Německu dokonce věznění rodičů, kteří se domáhají svého práva.
Nauka církve v této věci je následující: »Sexuální výchova dětí je základní povinnost rodičů a má se uskutečňovat pod jejich pečlivým dohledem v takovém výchovném zařízení, které si sami zvolili a které kontrolují. V tomto smyslu se zdůrazňuje zákon subsidiarity, který je škola povinna respektovat při spolupráci v sexuální výchově, která má probíhat ve stejném duchu, jaký je vlastní rodičům.« (Jan Pavel II., Familiaris consortio n. 32). Rodiče mají povinnost přesvědčit se, že jejich děti nejsou nuceny přijímat nauku, která je v rozporu s jejich morálním a náboženským přesvědčením.
Od chvíle, kdy dali dětem život, mají rodiče základní a nezcizitelné právo své děti vychovávat. Musí být tedy uznáváni za první a základní vychovatele svých potomků. S ohledem na hluboce destabilizující situaci spojenou s revizí encykliky Humane vitae musíme klást následující otázky:
Bylo v tomto pontifikátu odvoláno právo rodičů jako prvních vychovatelů? A pokud se tak stalo, kdo bude hájit miliony katolických dětí před vlky, před homosexuálními lobbisty a jejich silnými spojenci ve Vatikánu? Kam se mají naše děti před těmito nepřáteli ukrýt?
- - -
Doktor Philip Schepens, generální sekretář Světové federace lékařů, kteří respektují lidský život, se ve svém vystoupení zaměřil na demografické aspekty a základní ukazatele porodnosti u evropských národů a z toho plynoucí riziko, že evropské etnikum bude nahrazeno etniky afro-asijského původu.
Antikoncepce činí manžele a vůbec dospělé nezodpovědnými nejen za jejich vlastní tělo, které otravují steroidními hormony, ale také za úplné oddělení sexuálního aktu od prokreace neboli plození a přetváří je na pouhou rozkoš bez odpovědnosti za budoucnost lidského rodu. Aby byla zajištěna numericky stabilní populace, je třeba zajistit výměnu generací tak, aby každá po sobě zanechávala nové, které přivede na svět.
Všichni demografové se shodují, že k tomuto cíli je nezbytné, aby manželé měli alespoň 2,11 dětí. Evropský průměr však činí pouze 1,4 a ve střední Evropě se pohybuje mezi 1,1 a 1,2. My si to neuvědomujeme, protože celková populace v evropských zemích zůstává stabilní, nebo se zvolna zvětšuje. To je však způsobeno jednak prodlužujícím se individuálním věkem, ale především je to výsledek asijské a africké imigrace. Je snadné si představit, jak říká Le Méné, jaká bude populace za padesát let: bude složena z většiny Afričanů a Asiatů.
- - -
John Henry Westen, zakladatel a ředitel Lifesitenews hovořil o zvrácenosti současného učitelského úřadu: Ten „autorizuje“ v celé církvi to nejhorší zlo. V posledních letech současného pontifikátu se projevuje dramatický zvrat sexuální morálky, který probudil a aktivizoval laicisty, kritizující tradiční nauku církve v nadšení pro nový liberální kurs.
Např. pověstné „kdo jsem já, abych soudil“, se stalo praktickým doporučením, které místo odsouzení homosexuálních praktik je pozvedává do stejné roviny jako manželství. Není málo prelátů, kteří v otázce přijímání pro rozvedené a civilně sezdané změnili svůj názor z negativního na pozitivní, a to právě s odvoláním na AL. A dnes jsme už také svědky snahy přečíst Humanae vitae na základě AL s rostoucím rizikem zmatku v oblasti antikoncepce i potratů pokládaných za tzv. „menší zlo“. K tomu nutně dojde, jakmile se opustí nauka o „intrinsecum malum“ ve prospěch „prvenství svědomí“. Podle Westenova názoru jsou to slova samotného papeže, která tu a tam trousí a ve skutečnosti tyto nové scestné interpretace autorizuje.
Marco Tosatti, Stilum curiae
