Lumen de Lumine

Nová morálka v církvi i ve světě

                                                         6.12. 2020

 

Profesor Roberto de Mattei, významný italský historik a tradiční katolík, se vyjádřil ke skandálu Theodora McCarricka, jak to dále odhaluje nedávno zveřejněná McCarrickova zpráva.Ve svém prohlášení pro LifeSiteNews vysvětluje souvislost mezi touto desetiletí trvající historií ignorování varovných signálů v církvi o nemravném osobním životě McCarricka a oslabením morální integrity církve od Druhého vatikánského koncilu. Říká, že s koncilem přišla „nová morálka“ a ztráta odhodlání církve odsuzovat zlo a bojovat proti hříchu.

LifeSite poznamenal, že McCarrickova zpráva odhaluje, jak všichni tři papežové zapojení do případu McCarricka - Jan Pavel II, Benedikt XVI. stejně tak František - měli tak či onak až příliš shovívavý přístup k celé záležitosti. Jan Pavel II. si byl vědom toho, že americký kardinál opakovaně spal jako biskup s kněžími a seminaristy ve stejné posteli; Benedikt XVI. obdržel veřejná varování amerických novinářů, jako jsou Richard Sipe a Matt Abbot, že McCarrick má homosexuální vztahy s kněžími; a František byl informován několika svými spolupracovníky o McCarrickově historii, přesto se s ním rozhodl spolupracovat na několika frontách.

Protože podstatná část McCarrickova skandálu se vyvinula za pontifikátů papežů s konzervativnější pověstí, společnost LifeSite se obrátila na profesora de Mattei a požádala ho, aby se k tomuto fenoménu vyjádřil. A to také s ohledem na skutečnost, že konzervativní kardinálové, jako je zesnulý kardinál Joachim Meisner, se nyní v Německu dostali pod kritiku za špatné zacházení s hroznými případy sexuálního zneužívání. Například Meisnera nyní popisuje uniklá zpráva připravená advokátní kanceláří najatou arcidiecézí v Kolíně nad Rýnem za udržování kněze, otce A., a to po celá desetiletí, když byl již v roce 1972 uvězněn za opakované zneužívání dětí. Kněz se nikdy nesetkal s kanonickými sankcemi ani tresty za své opakované sexuální zneužívání, a to ani v pozdějších letech - například poté, co byl v roce 1988, v roce, kdy se kardinál Meisner stal kolínským arcibiskupem, znovu odsouzen soudem za sexuální zneužívání. Připravujeme nezávislou zprávu LifeSite k této záležitosti.

S cílem vysvětlit i nedostatečnou rozhodnost v boji proti sexuálnímu zneužívání mezi konzervativními papeži a preláty, profesor de Mattei poukazuje ve svém prohlášení (viz celý text níže) na Druhý vatikánský koncil. Podle něj za koncilu „vznikla“ „morálka nové úrovně“, která objala svět a změnila pohled církve na sexualitu.

Konstituce Rady Gaudium et spes prohodila významy manželství a dala tradičnímu primárnímu významu manželství - tedy plození a výchově dětí - menší význam než aspektu manželské lásky a podpory. Tím se otevřela cesta k lásce nezávislé na plození - čímž se nepřímo otevřely dveře k homosexuální „lásce“. De Mattei zde hovoří o „překroucené představě o lásce“.

Jako potvrzení této teze bychom mohli poukázat zejména na německé progresivistické křídlo církve, které opakovaně zdůrazňuje, že manželský akt nemusí být spojován s jeho prokreativním cílem. Například profesor Stephan Goertz, morální teolog a autor knih o homosexualitě, v roce 2015 prohlásil, že plození bylo spojeno se sexualitou v dobách Starého zákona, protože v té době Židé bojovali o přežití. Poté pokračoval, že „to již zjevně není náš případ, a že od (Druhého vatikánského) koncilu to již také není naše morální učení o sexualitě“.

Stejně tak profesor Eberhard Schockenhoff - klíčový architekt Německé synodální cesty, která má za cíl zpochybnit učení církve o sexuální morálce, mužském svěcení a církevní hierarchii – v loňském roce navrhl, aby sexualita a chtíč byly v jejich pozitivních vlastnostech považovány za pomoc lidem „zajistit si svoji identitu“, a proto je lze považovat za „cíl sám o sobě“ bez odkazu na plození.

Profesor de Mattei vysvětluje tento jev následovně: „Sexualita byla definována jako základní hodnota pro osobní zrání jedince. Konstituce koncilu Gaudium et spes, která upustila od tradiční doktríny plození jako primárního významu manželství, byla považována za manifest tohoto nového vztahu se světem.“

Jak je vidět, toto prohlášení se netýká pouze výše zmíněných progresivistů, ale i všech prelátů v Církvi, kteří Druhý vatikánský koncil přijali a uvítali.

Profesor de Mattei zde však zdůrazňuje, že ne každý duchovní přijal extrémy nové morálky. „Určitě ne každý v církvi přivedl tento diskurs k jeho logickým důsledkům,“ píše, „ale bohužel Jan Pavel II. se svou ‚teologií těla’ navrhl falešnou alternativu k nové morálce.“

Pokud jde o papeže Benedikta XVI., italský historik prohlašuje, že „zatímco se rázně stavěl proti pedofilii, nikdy se neodvážil odsuzovat nekontrolovatelnou homosexualitu v církvi uplatňováním politiky mlčení, která se stala napomáháním hříchu“.

To vidíme nejen v případě McCarricka (kde se Benedikt XVI. výslovně rozhodl proti zahájení kanonického vyšetřování obvinění proti McCarrickovi, které by do věci přineslo světlo a spravedlnost), ale také v případě bývalého vysoce postaveného německého diplomata monsignora K. V případě monsignora K. se Benedikt rozhodl pouze odvolat ho z Vatikánu a poté, po dalších a přetrvávajících zprávách o aktivní a agresivní homosexualitě jej propustit z diplomatických služeb a poslat zpět do domovské diecéze, namísto aby vyšetřoval obvinění z jeho přestupků.

Třetím příkladem „politiky mlčení“ papeže Benedikta (i když se přímo nevztahuje k problému homosexuality), který se ukazuje jako možné „podněcování hříchu“, je případ integrované komunity (Integrierte Gemeinde). Tato katolické komunita získala kanonický status od tehdejšího kardinála Josepha Ratzingera v roce 1978 za určitých stanovených podmínek. Nestanovil však způsoby, jak zajistit, aby tyto podmínky - například aby nebylo nezasahováno do rubrik mše svaté a aby byl zachovám pocit (sense) členství v katolické církvi, stejně aby nebyl vytvářen pocit exkluzivity - byly splněny a implementovány. A, jak několik zpráv poukazuje, nebral vážně varovné poznatky přicházející z různých zdrojů.

Jak ukazuje nově zveřejněná zpráva arcidiecéze v Mnichově-Freisingu, tato skupina nikdy neopravila své způsoby, měla kultovní charakter a zasahovala do osobního života svých členů, rozhodovala o tom, zda mají mít děti nebo ne, a že velká část jejich osobního jmění by měla být předána komunitě. Za více než 40 let existence této skupiny došlo k velkému zneužívání, což vedlo k odcizení rodičů a dětí a k rozpadům manželství. Zatímco se papež Benedikt XVI. nedávno od této skupiny distancoval, má komunita stále dva ze svých členů (profesory Weimera a Buckenmaiera) na desce Nadace Josepha Ratzingera, která byla založena v roce 2007 s jeho souhlasem.

Vraťme se k zásadním komentářům profesora de Matteiho. Kritiku Benediktovy slabosti v boji proti morální korupci v církvi rozšiřuje na některé ze svých konzervativních spolupracovníků a prelátů.„Stejně jako papež Benedikt,“ dodává, „slabost při řešení a konfrontaci s homosexuálními problémy v církvi ovlivnila i mnoho dalších konzervativních prelátů. Ignorovat tuto odpovědnosti by bylo pokrytectvím.“

Nakonec italský historik vysvětluje, že Druhý vatikánský koncil oslabil odpor církve ke zlu a její ochotu bojovat proti hříchu. Zde poukazuje na úvodní projev papeže Jana XXIII. na koncilu, 11. října 1962: Jan XXIII. deklaroval „rozlišování mezi pravdami víry a morálky a způsobem, jakým jsou ohlašovány“.

„Od té chvíle,“ pokračuje de Mattei, „se nejvyšší autority církve vzdaly výslovného odsouzení zla a omezily se na to, aby často a nejasně mluvily o dobru. Od té doby nebyly definovány žádné pravdy a žádné chyby nebyly umrtveny. Zlo bylo často skryto nebo ignorováno.“

To znamená, že koncil nám nejen přinesl otevření směrem k „nové morálce“, která otevřela cesty k přijetí homosexuality, ale také se oslabilo odhodlání církve bojovat se zlem. V tomto smyslu je nová encyklika papeže Františka Fratelli tutti pro profesora de Mattei pokračováním ztráty tohoto „nadpřirozeného“ světonázoru, který má na paměti konečné fáze naší lidské existence, Nebe nebo pekla.

                Zde naleznete úplné prohlášení profesora de Mattei: