Newman proti náboženství tohoto světa
17. 8. 2016
»Za přispění filozofů sestavil si svět anti-náboženství, částečně podobné křesťanství, ale ve skutečnosti jemu nemilosrdně nepřátelské (…).
(Toto náboženství) si vybralo z evangelia jeho nejjasnější stránku: hlásání útěchy, přikázání vzájemné lásky. Zůstávají však relativně opomenuty stinnější a hlubší aspekty o lidské přirozenosti a perspektivě člověka. Je to přirozené náboženství občanské epochy a Satan je pohotově vyzdobil a zdokonalil, až z něho učinil idol pravdy.
Krok za krokem, jak toto náboženství prosperuje, formuje se podle něho vkus a vytvářejí se city a sentimenty, dochází nevyhnutelně k tomu, že se rozprostře na povrchu společnosti, že se vymaní z vlivu zjevení a zbývá jen obecný obyčej čestnosti a benevolence.
(Toto náboženství) opouští vnitřní stránku evangelia, tzn. jeho vážný a strohý charakter a podrží si, že postačí, abychom byli laskaví, zdvořilí, vybraného chování, ohleduplní; neobsahuje opravdovou bázeň Boží, žádnou pravou horlivost v jeho službě, pražádnou hlubokou nenávist k hříchu, ani horlivé přilnutí k pravdě a nauce, žádnou zvláštní citlivost pro jednotlivé prostředky, jak dosáhnout pravého cíle, abychom byli dobří a čistí, pražádnou věrnost a oddanost církvi svaté a apoštolské, o které hovoří Krédo, žádný smysl pro náboženskou autoritu, leda uvnitř, v mysli: jedním slovem: je to nauka, která nemá opravdovost ani náročnost, proto není ani horká ani studená, ale (podle slov Písma) prostě vlažná.
VEDEME SI TAK, ŽE NEJEDNÁME VEDENI LÁSKOU K PRAVDĚ, NÝBRŽ POD VLIVEM DOBY (…) TAK LIDÉ OBĚTUJÍ PRAVDU ZA VLASTNÍ VÝHODY.
A to všechno v bláhovém domnění, že není třeba se ničeho obávat, protože Bůh je Bůh milosrdný a stačí se polepšit, aby byly smazány všechny přečiny, že svět celkem vzato má k náboženství dobrý vztah, že není dobré upadat do vážnosti, že v oblasti lidské přirozenosti není místo pro nějaké restriktivní ideje.
Počátkem moudrosti je bázeň Boží. A tak pokud nezačnete vidět Boha jako stravující oheň a nepřibližujete se k němu s úctou z důvodu své hříšnosti, nenacházíte se ještě ani v dohledu úzké brány. Bázeň a láska musí kráčet pospolu. Musíte se stejnou měrou se bát jako milovat až do posledního dne svého života. (...)
Vaše vědomí vin se bude prohlubovat s rozšiřováním pravého chápání Božího milosrdenství v Kristu. Takový je skutečný pojem křesťanského života a nejvyšší podobnost s Kristovým klidem a jeho pokojným spánkem během každé bouře, jakého je možno dosáhnout. Nebude to dokonalá radost a naprostá jistota, co vede k nebi, ale dokonalá odevzdanost do vůle Boží, odevzdání sebe sama, těla i duše Jemu; s nepochybnou a pevnou nadějí, že budeme spaseni, pokud však upíráme svůj zrak spíše k Němu než k sobě, tzn. když jednáme ve všem pro Jeho slávu, když se chceme líbit Jemu, když se Mu odevzdáváme v mužné poslušnosti a intenzitě dobrých skutků.«
John Henry Newman: Úryvky z kázání, 26. srpna 1832
