Pětkrát »DUBIA« čtyř kardinálů
Ze srdce děkujeme Prozřetelnosti za rázný krok kardinálů Brandmüllera, Burkeho, Caffary a Meisnera na obranu pravé nauky církve, podniknutý v měsíci září a odvážně předložený veřejnosti.
1. Jak sami vysvětlují, “dubia“ vycházejí z diskuze o Amoris laetitia a mají za cíl upevnit samy základy křesťanské etiky, které se staly předmětem diskuzí v důsledku dvojznačností AL, které je možno interpretovat ( a skutečně jsou tak interpretovány některými členy hierarchie) způsobem, který je v rozporu s těmito základy.
2. Pochybnosti se týkají především sporných paragrafů 300-305. Otázka zní, zda na základě těchto paragrafů a příslušných poznámek je nyní možné, aby osoby vázané platným manželským svazkem, ale žijící „more uxorio“ s jinou osobou, mohly obdržet rozhřešení a přistoupit k přijímání, aniž by dodržovaly podmínky stanovené církví a zdůrazněné Janem Pavlem II. v jeho magisteriu, který potvrzuje tradiční nauku církve:
3. Pokud jde o další čtyři dubia, týkají se křesťanské morálky, která je vystavena vážnému nebezpečí chybných interpretací, jaké umožňuje, jak se zdá, dvojznačný text AL. Jsme totiž nuceni položit otázku, zda nadále platí tyto základní etické principy:
4. Podle staleté praxe církve požaduje se od nejvyšší autority, aby sama nebo prostřednictvím kompetentního orgánu odpověděla „ano“ nebo „ne“. Ale nejvyšší autorita dosud mlčela. Proto čtyři zasloužilí kardinálové zveřejnili dokument, ve kterém legalizují svůj postup na základě Písma svatého a Tradice církve. Tímto způsobem se napadení dvojznačností v AL zavánějících herezí může rozšiřovat a dále prohlubovat.
5. Jak každý vidí, vzhledem k autoritě podepsaných jedná se zvláště v těžké situaci současného katolicismu o dokument výjimečné důležitosti. Nejedná se o postoj jednotlivých teologů, jak tomu bylo v případě Dopisu 45. Nyní se naopak otevírá nová pokročilejší procedura: autoritativní členové kardinálského sboru, kteří bezpečně reprezentují kardinály a biskupy, kteří zatím dávají přednost mlčení, žádají s rozhodností papeže, aby definitivním způsobem vyjasnil závažné dvojznačnosti obsažené v AL, dokumentu, který vzešel od něho samotného: takové dvojznačnosti, které dovolují nedbat nebo protiřečit základním normám křesťanské etiky, které se zakládají na Božím zjevení. Ten, kdo je má vyjasnit a tak se ospravedlnit za samotný dokument, je papež, případně zastoupený osobou prefekta Kongregace pro nauku víry. Může mlčet do nekonečna a vyhýbat se doktrinálnímu vyjasnění, které je stále více nezbytné a neprominutelné?
Papež František se opravdu zaručil v listě argentinským biskupům, který legalizoval mravní rozvrat katolické morálky v něm obsažený proslulou větou: „Nemám jinou interpretaci“. Je možno říct, že tím prohlásil argentinskou interpretaci jako jím potvrzenou? Tak se zdá. Ale odpověď na dubia vyjádřená čtyřmi kardinály jako jediná možná je ta, že dotyčné katolické mravní normy jsou stále platné, a to znamená, že interpretace argentinských biskupů je nepřijatelná.
6. Z filozofického hlediska dokument představuje více než nezbytný postoj proti dominantnímu subjektivismu panujícímu v současném smýšlení, který narušil samotnou koncepci etiky a pronikl do zbloudilých složek katolické hierarchie zasažených modernismem.
Nastupuje tedy konečně autoritativní obnova správné rovnováhy mezi individuálním svědomím a zákonem jako zjevenou normou, která řídí naše chování tak, jak to Bůh chce a jak se mu to líbí. Svědomí, jak připomínají podepsaní kardinálové, poskytuje soudy o normách, uznává je, nikoliv však tvoří, neurčuje samo od sebe morálku, jejíž zákony jsou Bohem stanoveny a zdokonaleny Zjevením našeho Pána a existují jako nezávislé na uznání, jaké učiní naše individuální svědomí, které je může svobodně odmítnout, ale pouze ke své vlastní zkáze.
7. Dubia čtyř kardinálů byla zveřejněna v předvečer Konzistoře kardinálů v Vatikánu. Modleme se proto, aby v této konzistoři byly vyjasněny základní uzly a zcestná nauka ze srpna byla definitivně zamítnuta.
Paolo Pasqualucci Chiesa e post concilio
