Svatá Terezie z Avily a Luther
24. 10. 2016
V této době jsem obdržela zprávy o zhoubě a strašných krveprolitích, které působí ve Francii luteráni, a jak velice se rozrostla jejich neblahá sekta. Pocítila jsme strašnou bolest a jako bych já něco zmohla, plakala jsem před Pánem a prosila ho, aby zabránil tomuto zlu. Zdálo se mi, že bych tisíckrát obětovala svůj život, abych zachránila jednu z těch mnoha duší, které jdou do záhuby. Ale jako žena nevhodná, neschopná být užitečná v tom, co bych chtěla vykonat ve službě Pánu, všechna moje úzkost byla tak jako vždy, že má tolika nepřátel a tak málo přátel, rozhodla jsem se, že udělám to málo, které záleží na mně. Rozhodla jsme se následovat přikázání evangelia se vší možnou dokonalostí a přičinit se, aby ty řeholnice, které jsou zde, učinily totéž. V důvěře ve velkou dobrotu Boha, který vždy pomáhá těm, kdo se rozhodnou opustit všechno z lásky k němu, myslela jsem, že když jsou moje spolusestry takové, jaké jsem si je představovala ve svých tužbách, jejich ctnosti by vyvážily moje nedostatky, a tak bych mohla uspokojit v něčem Pána; nakonec jsem si myslela, že když se všechny oddají modlitbě za obránce církve, za kazatele a za teology, kteří ji podpírají, pomohly bychom v tom, nejlépe jak můžeme, mému Pánu, tak pronásledovanému od těch, které tolik obdařil, neboť to vypadá, že tito zrádci ho chtějí znovu ukřižovat a že on nemá, kam by hlavu složil.
Ó můj Vykupiteli, moje srdce nemůže na to pomyslet, aniž by cítilo, jak puká bolestí. Co je to za jednání dnešních křesťanů? Je možné, aby byli tím, čím mají být, když tě pronásledují? Ti, kterým jsi udělil své nejlepší milosti, které sis vybral za své přátele, mezi nimiž žiješ a kteří tě přijímají ve svátostech? Nemají dost na mukách, která jsi pro ně vytrpěl?
Jistě, můj Pane, ten, kdo dnes opustí tento svět, nedělá vlastně nic, protože svět je ti tak málo věrný, v co můžeme doufat? Můžeme si snad zasloužit větší věrnost, než jakou jsi nám prokázal ty? Oplatili jsme ji snad většími dobrodiními, proto ti nemusíme prokazovat přátelství? Nuže? Co můžeme očekávat my, kteří pro Pánovu dobrotivost jsme uchráněni morové nákazy, zatímco ti, kteří jí propadli, jsou již kořistí ďábla? Pěkný trest si vysloužili svýma rukama, věčný oheň vytěžili ze svých rozkoší! Kdyby viděli, jak mi ustavičně puká srdce, když vidím tolik duší padat do záhuby!
Mé sestry, pomozte prosit Pána, aby nám udělil tu milost, že právě to bude důvodem, proč jsme se sdružily; toto je vaše povolání, toto musí být váš úkol, toto vaše aspirace, předmět vašich slzí, účel vašich modliteb; nikoli starosti o světské zájmy. (…) Svět je v plamenech, chtějí znovu odsoudit Krista, jak se říká, sbírají proti němu tisíce svědectví; chtějí zničitjeho církev, a my máme ztrácet čas prosbami o věci, které, kdyby nás Bůh vyslyšel, mohly by být příčinou, že jedna duše nepřijde do nebe?
K jakému cíli nás Pán sjednotil v tomto domě, kde horoucně toužím, abychom alespoň zčásti byly takové, abychom uspokojily jeho Velebnost, když vidíme tolik zla a neschopnost lidských sil izolovat požár, který založili tito heretici.
Proč to říkám? Abyste, moje sestry neustávaly prosit Boha, aby nikdo z dobrých křesťanů se nepřipojil k nepříteli. A protože samy nic nezmůžeme, abychom pomohly našemu králi, snažme se být takové, aby naše modlitby pomáhaly těm Božím služebníkům, kteří za cenu velké námahy se opevnili v nauce, ctnostech a obtížných zkouškách, aby získali pomoc od Pána.
Cesta k dokonalosti 1, 2-3, podle Il Timone
