Varování před bludnými naukami
Vincenc z Lerinu (+405):
Musíme se pevně držet toho, co bylo vždy předmětem víry
Čím je kdo bohabojnější, tím více se brání novotám.
Není dovoleno zavádět nic nového, co je v rozporu s tím, co nám bylo předáno. Zbožnost nám ze své podstaty nedovoluje nic jiného než předávat synům tutéž víru, kterou jsme od otců přejali. Nemůžeme odvádět náboženství tam, kam chceme, nýbrž musíme jít tam, kam nás náboženství vede.
S úzkostlivou péčí se musíme varovat zločinu měnění katolické víry.
Jsou bohužel kněží, kteří hlásají něco jiného,
co nikdy nebylo dovoleno,
co nikdy není dovoleno,
co nikdy dovoleno nebude.
Chraň svěřený poklad víry (1 Tim 6,20)
Někteří jsou tak posedlí tzv. vědou, jsou tak drzí, tak zatvrzelí, tak zaslepení, tak bezbožní, že dychtí po bludech, že s jednou předaným pokladem víry nejsou spokojeni a stále znovu lapají po novotách. Stále myslí na to, jak náboženství změnit. Jako by křesťanské náboženství, tato nebeská nauka, bylo pouhým lidským výmyslem, který potřebuje stále korektury.
Jak říká svatý Pavel, chraň nikoliv to, cos vymyslel, cos vysnil, nýbrž to, co ti bylo předáno a svěřeno, zjevený poklad víry.
Chraň nikoliv to, čeho jsi původce, ale to, čeho máš být strážcem.
Chraň poklad víry neporušený, nezředěný. Předávej to, co jsi přijal: Zlato jsi přijal, zlato předávej.
Jestliže se zruší jedna část víry, za chvíli se zruší další a pak opět jiná. Nakonec nezůstane v Církvi nic neposkvrněného, nic neporušeného, a tam, kde byla dříve svatyně ryzí pravdy, jsou škodlivé bludy. Tak se budí dojem, jako by všichni věřící dřívějších dob, všichni svatí, tisíce vyznavačů a mučedníků byli obětí nevědomosti a bludu a vůbec nevěděli, čemu mají věřit.
Mahnschrift gegen die Irrlehre, Petrus Verlag, Kirchen/Sieg
