Otevřený dopis generaci ´68
Už toho mám dost. Právě jsem dočetla autobiografickýdopis jedné ženy, která je hrdá na to, že se rozešla s pravidly buržoazní společnosti. 
Dr. Maike Hickson
Nastala doba, kdy je třeba touto pýchou otřást a postavit se na odpor.
Vím, že jste to ve svém mládí neměla lehké. Narozena za války nebo těsně po ní, všichni jste poznali hlad, který jsme my, vaše děti již nepoznaly. Měli jsme však hlad po něčem jiném, který nás postihl, i když to nemuselo být: po bezpečí, jistotě rodin, vzdělání, kultuře a především po křesťanské víře.
Toto všeho se Vám ještě dostalo, i když válka vytvořila velké díry. Většina Vašich rodičů si zůstala věrná, i Vaši vlastní rodiče, nepřipisovali jste jim své výstřelky, po kterých nezůstalo spojeno nic, co patří k sobě.
Byli jste jak pyšné buldozery, mysleli jste si, že všechno zařídíte mnohem lépe, než mnoho lidí a generací před Vámi. Jako z přinucení jste odhodili paušálně všechnu kulturu se vší její krásou a ochranou.
Ohlédli jste se vůbec někdy a zhodnotili kriticky své vlastní plody? Vytvořili jste opravdu něco krásného?
Válku jste pochopitelně a právem odsoudili, ale jak to vypadá dnes? Jak mnoho válek Západ znovu zahájil, aniž by je opravdu vyhlásil? Přirozeně, trpitelé už tu nejsou. Ale možná se objeví velmi brzy v naší blízkosti. Možná, že sami budeme patřit k trpícím.
Žádala jste od svých rodičů, že se měli postavit proti Hitlerovi, který měl za sebou zbraně. A teď nevidíte nebezpečí, jaké vyvolávají vaši politici? Anebo proč dnes mlčíte? Zjišťujete snad, jak skutečně těžké je klást odpor, když o něco skutečně jde? Nebo si snad myslíte, že jste sami u moci, že je to krásné se v ní vyžívat a umlčovat druhé, kteří nesdílejí vaše názory?
A vzdělání? Podívejte se, co ti mladší ještě znají? Přejali vědomosti a základy, které jste ve svých školách získávali a pomlouvali? Umějí mladí ještě tak dobře psát, jak umíte vy? Proč jste jim to vzali svými bláznivými idejemi o reformách školství, které přinášejí jen ohlupování a rovnostářství. Nyní stojíte na konci své kariéry a krčíte rameny, když se ve školách provádí bertelsmannizace,(*) ekonomizace školy, jakou jste si v 60. letech neuměli ani představit, když ještě procházeli třídami pevní a vysoce vzdělaní učitelé, jaké jste pokládali za autoritativní. Ti však měli, jak si myslím, ještě nějakou autoritu.
A vaše děti? Kolik rozvodů a rozchodů již prodělaly? Stačíte vůbec zaregistrovat, koho mají právě za partnera a od koho obchází ten který z vašich vnuků? Zbořili jste hráz, která tu stála po staletí a nyní se dovnitř bezohledně valí kalné vody. Pohrdli jste starou sexuální morálkou a osvobodili se od ní, a tím současně i od Boha, který Vám kdysi dal, aniž byste tomu porozuměli, co bylo na Vás dobrého, správného a povznášejícího. Dnes si stěžujete, že ženy se snížily na sexuální objekt, a přitom jste sami roztrhali jejich ochranný plášť. Obtěžovali jste děti již od těch nejnižších tříd tématy, kterými by se ještě dlouho nezabývaly, a tak jste je okradli o naivitu a nevinnost.
Není Vám to divné, kolik rozbitého je ve vašem životě? Kolik jste měli životních partnerů, s nimiž jste navštívili Toskánsko a užívali si života, místo abyste byli prarodiči pro ty malé, kteří ještě touží po stabilitě, bezpečí, lásce a orientaci? Měli jste je ještě jako prarodiče, kteří zde vždy byli, kteří nadále patří do rodinné tradice. Naše děti už nemáte. Tolik toho leží v troskách, protože nikdo nechtěl ustoupit a každý myslel jen na sebe. Především na sebe a už vůbec ne na ty malé.
Malí už se mají i doma obejít bez matky, která by jim připravila něco dobrého a zdravého, pohrála si s nimi a zašla na procházku, zazpívala písničku. Ne, na to není čas. Matka se musí seberealizovat, mít své povolání. V tom přece není nic důstojného ani krásného, pomáhat mladému životu růst, prospívat a být šťastný. Podívali jste se někdy, když jste se rozešli se svým partnerem, do očí svému dítěti, které se teď musí vzdát jednoho ze svých rodičů a co nejrychleji získat nějakou novou matku nebo otce? Dítěti, které musí oslavovat Vánoce na několika místech, které nemělo žádnou rodinu, žádnou harmonii, žádné bezpečí?
Mohou mít děti, které takto vyrůstají, pevný charakter, přesto, že jim chybí opora a láska v rodině? Anebo jsou většinou zlomené a manipulovatelné právě sdělovacími prostředky? Tak tady stojíme, zkrachovalí lidé se zhrouceným štěstím. Nevyzbrojení do bouří dnešní doby a proti dnešním příliš zručným manipulátorům. Jsme přece všichni zaměstnaní vlastními ranami, naším rozděleným domácím hospodářstvím, naším nezdravým jídlem, ze kterého děti tloustnou a jsou nemocné, a našimi vášněmi, touhami a uspokojováním svých pudů. (…)
Pošlapali jste naši kulturu a naši důstojnost. Zneuctili jste všechno krásné, dobré a pravé, vychovali jste nás jako živočichy. Nevychovávali jste nás pro krásno, nýbrž stlačili k ošklivosti. O potomky jsme se neměli starat, ale naučit se, jak je možno je houfně zabíjet dříve, než spatří světlo světa. Jak je to možné, že v údajně špatné, křesťanské a buržoazní společnosti nikdy nebylo tolik opuštěných, osamělých, na drogách závislých, kriminálních a sebevraždou ohrožených dětí, jak je tomu dnes?
Za to Vám máme děkovat a chválit Vás?
Humanita začíná v malém, nikoliv velkými slovy. Humanita začíná tím, že ti malí se civilizují a vedou k řádu, podle kterého musí člověk měřit sebe i druhé, aby měli lidské měřítko, podle kterého by poznávali, zda není válka nespravedlivá, zda zákon není vylhaný a chování politika přiměřené, nebo ne. Vy jste všechna pravidla a ctnosti zničili, a teď se divíte, že Vás politici obelhávají, že už dávno neznají pojem tajemství ani Desatero, které každému jasně ukazuje, jak může být lidský.
Jste pyšní na svoje vnuky, kteří se zajímají o nejnovější módu, nejnovější počítače a hrnou se za ošklivou hudbou. Kde jsou velké ideály mladé generace?
Humanita začíná v malém. A potřebuje věrnost. Člověk, který není věrný sám sobě a druhým, nemůže být přesvědčivý a působí vždy egoisticky. Jen vytrvalé odříkání vytváří velikost, jak to vidíme na velkých umělcích. Co je mdlé a vlažné, nemá přitažlivou sílu, nepřináší plody. Abychom produkovali dobré plody, musíme mít vyšší měřítko, které táhne vzhůru a nedělá z nás opice.
A proto říkám NE. NE ke všemu, co jste přinesli. I mne jste vtáhli do bahna. A nyní se vracím zpět a omlouvám se za svou vlastní vinu. A vracím se zpět, k tomu, čím jste pohrdli: k dětem, ke kuchyni a k církvi, a to s velkou radostí. Ráda bych měla více než dvě děti, abychom byli velkou rodinou. Svému manželovi zůstanu věrná po celý život. A chtěla bych dobře vařit pro všechny, starat se o svou rodinu. Měla bych v prvé řadě mluvit o katolické církvi, protože ona civilizuje a vychovává lidi již celá staletí k tomu, co je vyšší, a to často s úspěchem, i když se bohužel nyní nakazila světskostí a lhostejností, morálním zmatkem a korupcí a Vaší revolucí, aby provedla svou vlastní revoluci a 2. vatikánským koncilem otevřela dokořán brány vašemu bláznovství. Pokud byste přece jen postřehli, že Vaše sny a revolty byly iluze a způsobily jen škody, pak není ještě pozdě.
V něčem snad byl dobrý úmysl. Je možno se vždy obrátit a veřejně napravit, co jsme jednou zkazili. I když je to pozdě pro vaše rodiče, s Vašimi dětmi můžete ještě mluvit a požádat je o odpuštění. Pravdu je možno vyslovit vždy, i když to bolí. Jen je třeba počítat s tím, že když tak učiníte veřejně, budete vláčeni blátem. To je onen lepší svět ´68, který jste stvořili. Ale jak jste to očekávali od rodičů, i vy jste povoláni klást odpor, třebaže se to obrátí proti Vám.
Maike Hickson
Dokumenty
(*) Bertelsmann - multinacionální korporace v oblasti masmédiií a výchovy ( viz MEDIAGURU)
