Menu

Rozhol jsem se pro boj

                                                                        6.12.2020

 

 Je třeba pamatovat na rozdíl mezi pastýřem a námezdníkem - cujus non sunt oves propriae (Jan 10, 12) - protože právě podle rozdílnosti chování člověk rozlišuje a definuje toho, komu na stádu záleží a naopak toho, kdo uteče, když přijde vlk. Služba církvi znamená především pochopení skutečnosti, že život křesťana je boj, a že to platí tím více pro ty, které Prozřetelnost přikázala povolat do stupňů kněžského stavu. Myslím, že to zní téměř rouhavě pro zastánce bonismu a beztvarého pacifismu. Vždyť to byl náš Pán, kdo nám připomněl, že nepřišel, aby přinesl pokoj, ale meč (Mt 10, 34). Církvi v Laodiceji adresoval toto přísné varování: „Protože jsi vlažný, ani horký ani studený, vyplivnu tě z úst“ (Zj 3,16). A sv. Pavel nám to opakuje: „ Bonum certamen certavi" (2 Tim 4: 7).

Křesťanský život je životem boje: proti tělu, proti světu, proti ďáblu. Proti tělu z důvodu prvotního hříchu a s ním náklonnosti ke zlu; proti světu, který je dnes označen za „teologické místo", přestože je to království Nepřítele, ďábla, jehož jediným cílem je uchvátit co nejvíce duší a vytrhnout je z věčné spásy. Proto přicházím, quamvis indignissimus, abych odpověděl na tvé volání. Ani přes pokročilý věk nemohu uniknout Božímu volání: jestliže jsem to neudělal v den, kdy jsem zahájil svůj kněžský život, neudělám to ani teď, když jako nástupce apoštolů se budu brzy muset zodpovídat před Bohem nejen za sebe, ale také za Kristovo stádo.

Pokud si mohu dovolit přiznání, myslím, že jsem nikdy nepociťoval svou biskupskou odpovědnost tak silnou, tak poutavou a vzrušující, ale také tak závažnou a hrozící. Náš Pán ve skutečnosti „chtěl mít ve své Církvi osobní autoritu a ustanovil ji osobně. Místo toho jsme po koncilu svědky gigantického pokusu o odosobnění autority: z osobní, jakou je díky božskému právu, vidíme, že se to stala zkolektivizovanou, dalo by se říci „sovětizovanou“ (otec R. Th. Calmel OP, Breve apologia della Chiesa di sempre), synodalizovanou - dodávám - s velmi závažnými důsledky pro poslání církve a její roli na světové scéně.

To, čeho jsem se snažil dosáhnout ve službě Svatému stolci a papežům, kteří se střídali, s obezřetností vyžadovanou choulostivým úřadem apoštolského nuncia a pastorační horlivostí, která mě oživovala v různých prováděných misích, to dělám s nemenším přesvědčením a horlivostí ještě dnes; řekl bych opravdu s tím vědomím, že jsem našel nadšení a odvahu pro munus, který mi byl svěřen. Nadšení, které má svůj zdroj, svůj rozvoj a naplnění v mém Pánu: v Bohu qui laetificat iuventutem.

Dovolte mi citovat úryvek od svaté Terezie od Dítěte Ježíše:

"Pane, Bože zástupů, řekl jsi nám ve svém evangeliu: „Nepřišel jsem, abych přinesl pokoj, ale meč“, vyzbroj mě k boji. Hořím touhou bojovat za tvou slávu; ale prosím, posilni moji odvahu. Pak budu schopna zvolat spolu se svatým králem Davidem: „Ty sám jsi můj štít; jsi to Ty, Pane, který cvičíš mé ruce pro válku!“ Ó můj Ježíši, budu proto bojovat za tvou lásku až do večera svého života. Jelikož jsi nechtěl zakoušet odpočinek na zemi, chci se řídit tvým příkladem a doufám, že se na mně splní slib, který vyšel z tvých božských rtů: „Jestliže mi kdo chce složit, ať mě následuje, a kde jsem, já tam bude i můj služebník. Jestliže mi kdo slouží, Otec ho zahrne poctou“ (Jan 12:26). Být s Tebou, být v Tobě, je moje jediná touha!“

Doufám, že tyto mé spisy pomohou čtenářům pochopit, že mým konečným účelem, kterým se vede a oživuje mé biskupské poslání, je nerozdělitelná láska k církvi, Nevěstě neposkvrněného Beránka, a neúnavná vůle bojovat, bránit ji a osvobodit ji od nepřátel. S Boží pomocí, pod záštitou Královny vítězné.

 „Taková je naše víra v Církev: jedna a svatá, bez poskvrny, bez vrásek, bez pomalosti, liknavosti a stárnutí, bezstarostnosti a nedostatků; bez podílu na omylech nebo přizpůsobení hříchu, bez naivity nebo pošetilosti, tváří v tvář podivným sofismatům nebo okultním organizacím falešné církve, domnělé církve. Církev, ve kterou věříme, vždy připravenou na všechny hodiny času spásy; nezranitelnou skrze bludy a hříchy světa, s milosrdenstvím, nikdy neznaveným dušemi, které se k ní utíkají. Její tvář a srdce si zachovávají neměnný obraz Naší Paní, Panny a Matky Boží, která je jejím útočištěm, její Matkou a Královnou.“ (Otec R. Th. Calmel OP.)

 

+ Carlo Maria Viganò


Carlo Maria Viganò (editor Aldo Maria Valli), V hodině zkoušky. »Chcete také odejít?« Chorabooks, Hong-Kong 2020, str. 403-406.