Ze spisů Markéty Marie Alacoque 4
Pán žádá svátek ke cti svého Srdce, které tolik miluje lidi
Světice zaznamenala: Když jsem přebývala před Nejsvětější Svátostí v den jejího oktávu, láska mého Boha mi prokázala výjimečné milosti; protože jsem pociťovala potřebu vzdát mu nějakým způsobem hold lásky za lásku, řekl mi: Nemůžeš mi prokázat větší vděk jinak, než způsobem, o který jsem tě již tolikrát žádal. Odhalil mi své Božské Srdce se slovy: Hle, Srdce, které lidi tolik milovalo, že nešetřilo ničeho, až se zničilo a strávilo, aby tak dalo záruku své lásky... Výměnou za to všechno přijímám od většiny jen nevděčnosti, pohrdání, neúctu, svatokrádeže a chlad vůči mně a mé Svátosti lásky. Ale to, co mě ještě více trápí, je vidět, že se takto ke mně chovají srdce zasvěcených osob. Proto tě žádám, aby v první pátek po oktávu Božího Těla byl zvláštní svátek ke cti mého Srdce, abyste vykonali svaté přijímání jako důstojné zadostučinění za urážky, jakých se dostalo nejsvětější Svátosti vystavené na oltářích. Tak ti slibuji, že moje Srdce rozšíří hojné projevy své božské lásky těm, kteří mi vzdají důstojnou úctu a přivedou jiné, aby ji rovněž vzdali.
Ale můj Pane, řekla jsem, na koho se to obracíš? Na ubohého tvora, na bídnou hříšnici, která by pro svou nehodnost mohla jen překážet ve splnění tvého úkolu: Máš přece tolik velkorysých duší, které to mohou provést. Božský Spasitel odpověděl:A které? Nevíš, že si posluhuji těmi nejubožejšími, abych zahanbil silné, a jak obvykle moje moc se daleko více projeví na maličkých a chudých duchem, protože nic ze svého nepřidávají?
První projevy úcty Nejsvětějšímu Srdce v Paray le Monial
V roce 1685 byla světice jmenována novicmistryní a dostalo se jí útěchy položit začátek úcty k Božskému Srdci. Vypravuje:
Nebylo mi ještě dáno najít způsob, jak rozšířit úctu k Božskému Srdci, jediné mé touze. A zde je první příležitost, kterou mi jeho dobrota poskytla. Byl právě pátek a svátek sv. Markéry a já jsem prosila sestry novicky, které mi byly právě svěřeny, aby malé pocty, které byly určeny mně k mému svátku, vzdaly Srdci našeho Pána Ježíše Krista. Přijaly to s velkou ochotou. Postavily oltářík, umístily na něm obrázek nakreslený na obyčejném papíře, na kterém se pokoušíme vzdát Božskému Srdci všechny pocty, které nás napadnou.
Paměti z té doby zaznamenaly, že drahá ředitelka přišla jako první vzdát úctu Božskému Srdci; pak následovaly novicky, každá s vlastním aktem zasvěcení napsaném tak, jak jí to diktovalo srdce a inspiroval Pán; pak připojila také ona své slovo tak, jak jí dalo Božské Srdce poznat dispozice jednotlivých novicek.
V úctě k němu prožila celý den se sestrami noviciátu, od kterých žádala, aby jí udělaly tu radost, která nezůstala bez odměny. Modlila se tedy se serafínským zápalem spolu s nimi před oltáříkem na kolenou smírnou prosbu a další modlitby, které sestavila ke cti nejúctyhodnějšího Srdce. Pak setrvala v mlčení a hluboké pokoře a její chování probouzelo víru, lásku a úctu i u těch, jejichž víra byla slabá.
Nakonec poděkovala novickám slovy: Moje milované sestry, nemohly jste mi způsobit více spokojenosti, než když jste uctily Božské Srdce a zasvětily jste se mu. Ó jak jste šťastné, že vás chtěl povolat, abyste daly počátek této úctě. Je třeba se dále modlit, aby zavládlo ve všech srdcích. Jaká je to pro mě radost, když vidím, že úctyhodné Srdce mého božského Mistra je uctíváno, milováno a oslavováno! Ano, moje milované, to je největší útěcha, jakou jsem mohla zakusit ve svém životě. Nic mě nemůže více potěšit, než když vidím, jak kraluje. Milujme ho proto, milujme ho bezvýhradně, bez výjimky. Dejme mu všechno, všechno mi zasvěťme, abychom dosáhly tak velkého dobra; když budeme mít Ježíšovo Srdce, budeme mít všechno, neboť on chce být vším pro srdce, které ho miluje, ale je třeba pro něho také trpět.
Mé drahé sestry, řekla ještě, všechna naše snaha ať je zaměřena k tomu poznávat Boha a sloužit mu. Váš úděl je milovat jeho Srdce. Jaké je to štěstí, když můžeme říci: Ano, budu tě milovat a chválit po celou věčnost! Je však třeba ho milovat vytrvale a stejně tak v bolestech jako v útěchách a ve všech životních událostech.
Horlivost svaté Markéty Marie pro slávu Božského Srdce
Napsala: Kdybyste věděli, jak mě to podněcuje, abych vzdávala úctu Srdci našeho Pána Ježíše! Zdá se mi, že jsem obdržela život jen proto. Je mojí touhou zajišťovat slávu Božskému Srdci. Jak bych se cítila šťastná, kdybych ještě před smrtí ho mohla učinit spokojeným! Ke všemu ostatnímu jsem lhostejná; ono mě však podněcuje, abych ho horoucně milovala a činila milovaným, a čím více je třeba kvůli tomu snášet tresty, námahu a bolesti, tím více mi to působí potěšení. Není utrpení, kterému bych se nechtěla s radostí podrobit.
Někdy se v mém srdci roznítí tak velká touha učinit ho Králem všech srdcí, až se mi zdá, že není nic, co bych nechtěla pro to vytrpět; připadalo by mi sladké, kdybych mohla bez hříchu snášet samotné utrpení pekla. Jen ať kraluje a ať ho miluji. To mi stačí... Moje ubohé srdce chce stále pociťovat jen to, po ničem jiném netouží, než vidět, jak kraluje ve všech srdcích, která jsou schopná ho milovat... Všechny mé modlitby směřují jen k tomu jedinému. Pro slávu Božského Srdce ustavičně obětuji všechno dobré, které jsem schopna vykonat a které druzí konají pro mne.
Tomuto Srdci ať patří všechna láska, ať našemu všechny milujícímu a klaněníhodnému Spasiteli je vzdávána láska, sláva a chvála za všechno dobro, které působí v duších, aby se upevnilo království jeho čisté lásky v srdcích dobré vůle.
Zásvětná modlitba, kterou světice navrhla
Já N. N. zasvěcuji Božskému Srdci našeho Pána Ježíše svou osobu, svůj život, své skutky, práce a utrpení a chci všechny složky své bytosti používat jen k tomu, abych ho miloval, uctíval a oslavoval. Moje vůle se chce stát neodvolatelně jeho, aby všechno konala z čisté lásky a z celého srdce se zříkám všeho, co by se mu mohlo nelíbit. Volím si tě, Nejsvětější Srdce, za předmět své jediné lásky, za ochránce svého života, za jistotu své spásy, za lék své křehkosti a nestálosti, za nápravu všech svých pochybení, za bezpečné útočiště v hodině své smrti. Buď tedy, dobrotivé Srdce, mým ospravedlněním před Bohem, tvým Otcem, a vzdal ode mne údery jeho svatého hněvu. Ó Srdce plné lásky, vkládám do tebe všechnu důvěru, protože všechen můj strach pochází z mé zloby a slabosti a všechna moje naděje z tvé dobroty. Znič proto ve mně všechno to, co se ti nelíbí a co se ti zpěčuje. Kéž se tvoje čistá láska vryje do mého srdce, abych nikdy na tebe nemohl zapomenout, abych se od tebe nikdy nemohl odloučit. A zapřísahám tě pro všechnu tvou dobrotu, abys mé jméno vepsal do svého Srdce. Proto chci, aby všechno moje dobro, všechna moje sláva spočívala v tom, že žiji a umírám jako tvůj otrok. Amen.
