Manifest svobodného zednáře
Již při zběžném četní textu encykliky „Všichni bratry“ máte dojem, že ji napsal svobodný zednář a nikoliv Kristův náměstek. Všechno, co obsahuje, je inspirováno prázdným deismem a filantropismem a vůbec ničím, co je katolické: Copak to nedělají i pohané? (Mt 5,47).
Makroskopická a rozhodně zarážející je historická falzifikace setkání sv. Františka se sultánem: Podle pisatele encykliky Chudáček »nevedl dialektickou válku a nepředkládal nauky«; ve skutečnosti slova svatého Františka, která uvádějí kronikáři, znějí zcela jinak: »Jestliže mi slíbíš jménem svým a jménem svého lidu, že přijmete Kristovo náboženství, jestliže vyjdu z ohně neporaněn, vstoupím sám do ohně. Jestliže se spálím, ať je to přičteno mým hříchům; jestliže naopak Boží moc mi dovolí vyjít zdravý a nezraněný, uznáte Krista, Boží moc a Boží moudrost jako pravého Boha a Pána, Spasitele všech.«
Nadpřirozená dimenze je v encyklice naprosto nepřítomná, stejně jako nezbytnost příslušnosti k Mystickému Tělu Kristovu, kterým je Svatá Církev, aby bylo možno dosáhnout věčné spásy. Zde je také velmi závažné zkomolení pojmu „bratrství“: pro katolíka je možné jen v Kristu, pokud máme Boha jako Otce skrze křest (Jan 1,12), zatímco pro Bergoglia by se uskutečnilo již pouhou příslušností k lidstvu.
Katolický koncept „svobody náboženství“ je nahrazen pojmem „náboženské svobody“, teoretizované 2VK; je nahrazen záměnou božského práva církve na svobodu kultu, hlásání a správy, s přiznáním práva na blud propagovaný nejen obecně, ale přímo křesťanskými národy. Právo na pravdu nemůže být zaměněno s nárokem na blud. Církev má rodné právo na svobodu, zatímco falešná náboženství nikoliv.
Zmatené zploštění encykliky na vyprávění o Covidu potvrzuje přizpůsobení smýšlení globalistické elity; zarážející je utkvělé naléhání na jednotné smýšlení a univerzální bratrství spolu s odepřením legitimního práva státu chránit vlastní identitu nejen pokud jde o kulturu, ale také a především o víru.
Tato encyklika představuje ideologický manifest Bergolgia - jeho vyznání zednářské víry a jeho kandidaturu na předsednictví jediného Univerzálního Náboženství, služky Nového Světového Řádu. Takové svědectví o podřízenosti myšlení mainstreamingu si může vysloužit potlesk Božích nepřátel, ale potvrzuje nesmiřitelné opuštění evangelizačního poslání církve. Na druhé straně jsme již slyšeli: »prozelytismus je slavnostní hloupost«.
Bergoglio je falzifikátor skutečnosti. Příklad drzého smýšlení, jaké nemá obdoby. Na druhé straně je vynikajícím expertem ve znásilňování pravdy, právě tak, jak se to děje v oné čínské diktatuře, která dává kamenovat hříšnici od našeho Pána (komunistický režim rozdával ve školách knihu s některými epizodami z různých náboženství, mezi kterými byla uvedena cizoložnice, kterou kamenuje sám Ježíš). Naprosté znásilnění textu komunistickým režimem má blízko k bergogliánské církvi, která se neomezuje na souhlas, ale obsahuje i samotný modus operandi.
+ Carlo Maria Viganò, Chiesa e post concilio
