Pamflet LGBT proti církvi.
13.2.2019
Titul zní: Sodoma a autorem je Fréderic Martel, známý francouzský aktivista LGBT. Kniha se zrodila v Itálii z rozhovorů mezi autorem a vydavatelem Carlo Fertlinellim, jehož syn zahynul jako terorista, když kladl bombu v Enel de Segrate.
Sodoma bude představena v nejbližších dnech v osmi jazycích ve dvaceti zemích. Oficiální uvedení bude 21. února, v den zahájení sumitu věnovaného zneužívání mladistvých. Jedná se tedy o významnou mediální akci, která má explodovat jako bomba v církvi. Autor Fréderic Martel představovaný jako sociolog, výzkumník a historik dosáhl určité popularity svou poslední knihou Global Gay věnovanou triumfálnímu tažení hnutí gay na celém světě.
Zapojen do četných asociací šířících agendu LGBT zaměřuje se v první řadě na proces šíření a „normalizaci“ homosexuality. Bojovné hnutí LGBT autora Sodomy vyneslo mezi hlavní promotory zákona, který ve Francii 18. ledna 2013 zavedl homosňatky.
Martel prezentuje Sodomu v Církvi a tvrdí, že na tomto poli prováděl 4 roky výzkum, vedl údajně rozhovory s 1500 osobami ve Vatikánu a v různých zemích světa. To, co v knize zcela schází, je právě dokumentace. Po jejím přečtení se nedovíme nic, co bychom o šíření homosexuality v Církvi nevěděli. Tento závažný problém, který vyneslo na světlo svědectví arcibiskupa C. M. Vigana, byl vědeckým způsobem analyzován v Polsku v pracích Daria Oko a Andrzeje Kobylińského, autorů, kteří však zůstali pro mezinárodní tisk zcela neznámí. Martel nehledá pravdu, ale sugeruje, podrývá, pomlouvá a ponižuje.
Mons. Battista Ricca, kterého Sandro Magister označuje za preláta lobby gay, mu otevíral brány Vatikánu. Autor uvádí: »Vysvětlil mi přesně, jak mám obejít policejní kontrolu a pak rovněž švýcarskou gardu. Holedbá se, že díky pohostinství vysokých prelátů se mohl ubytovat měsíčně na jeden týden přímo ve Vatikánu. Čtyřicítka kardinálů, určitých biskupů, kněží a sester mě přijímala, jako bych byl z jejich farnosti, aby mohli o sobě vyprávět. U nich, samotných homosexuálů, denně přítomných ve Vatikánu, jsem mohl proniknout do jejich intimit«.
K jeho informátorům patřil Antonio Spadaro, jezuita pokládaný za jednoho z šedých eminencí papeže, s ním jsem mohl diskutovat v sídle revue La Civiltà Cattolica, kde je ředitelem. Ten mu vyložil, že hlavou papežovy opozice je kardinál Burke. Věnuje mu celou jednu kapitolu, kde ho představuje jako papežův terč. Jeho provinění? Odsuzuje kategoricky homosexualitu. Martelovou tézí je, že za každou homofóbií se skrývá homosexualita. Protože nemohl zjistit nic, čím by mohl Burkeho kompromitovat, omezil se na to, že karikoval byt nejnormálnějšího ze všech kardinálů. Nicméně o něm říká, že je to jeden z mála, který má odvahu říkat své názory, podobně jako mons. Viganò, o kterém ale tvrdí, že jeho gesto je více iracionální a osamělé, než si připouští.
Rezignace Benedikta a reforma papeže Františka přispěly k svobodě slova. Tento papež jako první použil slovo ‚gay‘. Lze soudit, že nemá žádné trendy nebo sklony jako jeho čtyři předchůdci. Co ho trápí, není homosexualita, ale pokrytectví. Čím více je prelát homofóbní, tím větší je pravděpodobnost, že je homosexuál.
Účel této knihy? Podpora bergogliánské reformě a diskvalifikace lidí věrných tradici. Autor by chtěl konečně dobýt Bastilu křesťanské morálky. Zabránit, aby se v církvi diskutovalo o ráně homosexuality.
Tato podpora LGBT papeži Františkovi sotva co pomůže v jeho více než těžké situaci, v jaké se ocitá. Preláti, které démonizuje, vyjdou z tohoto Martelova špatně pojatého útoku ještě více posíleni. Ovšem pokud připravovaná konference pomlčí o tématu homosexuality, bude to představovat naprostý bankrot celého setkání.
Roberto de Mattei, Corrispondenza Romana (Kráceno)
