Nejstrašnější schizma, jaké kdy spatřil svět

                                          3.5.2019

4. února 2019 v Abu Dhabi podepsal papež František a Velký Imám z Al Azharu Ahmad Al-Tayyeb dokument o Lidském bratrství pro světový mír a společné soužití. Prohlášení je otevřeno ve jménu Boha, který pokud má být společným, nemůže být jiný než Alláh muslimů.

Bůh křesťanů totiž je svou přirozeností jeden, ale trojí ve svých osobách rovných a rozlišných, Otci, Synu a Duchu Svatém. Od dob Áriových církev bojovala proti deistům a antitrinitaristům, kteří popírali nebo odkládali stranou toto nejvyšší křesťanské tajemství. Islám je naopak s hrůzou odmítá, jak prohlašuje súra nazvaná „o upřímném kultu“: On, Bůh, je jeden! Bůh Věčný! Nezplodil, nebyl zplozen a nikdo mu není roven (Korán 112, 2,4).

Ve skutečnosti v prohlášení z Abu Dhabi není kult prokazován ani Bohu křesťanů, ani onomu islámskému, nýbrž božství laickému, „lidskému bratrství. Nestojíme tu před „duchem Assisi“, který ve svém synkretismu uznával nicméně nadřazenost dimenze náboženské nad onou sekulární, nýbrž stojíme před potvrzením indiferentismu.

V žádném bodě totiž se nedává najevo metafyzický základ hodnot míru a bratrství, na který se dokument ustavičně odvolává. Když dokument tvrdí, že pluralismus a různost náboženství, barvy, pohlaví, rasy a jazyka jsou moudrá Boží vůle, s jakou Bůh stvořil lidské bytosti, nevyznává se tím ekumenismus odsouzený Piem XI. v Mortalium animos (1928), nýbrž náboženský indiferentismus odsouzený encyklikou Lva XIII. Libertas (20. června 1888). která zavrhuje doktrinální systém, který učí, že každý může svobodně vyznávat náboženství, jaké se mu líbí, nebo nevyznávat vůbec žádné.

V prohlášení z Abu Dhabi křesťané a muslimové se podřizují kardinálnímu principu masonerie, podle kterého hodnoty jako svoboda a rovnost francouzské revoluce by měly ve své syntéze představovat naplnění všeobecného bratrství. Ahmad Al-Tayyeb, který redigoval text čtyřručně s papežem Františkem, je jeden ze šejků a dědiců bratrství Sufi Velkého Egyptu uvnitř islámského světa. Universita Al Azhar, jejímž je rektorem, charakterizuje jeho návrh ezoterismu Sufi jako „počáteční most mezi zednářstvím Východu a Západu (srov. Gabriel Mandel, Federico II, il sufismo e la massoneria, Tipheret, Acireale 2013).

Dokument naléhavým způsobem a opakovaně žádá světové lídry, tvůrce mezinárodní politiky a světové ekonomiky, intelektuály, filozofy a lidi náboženství, umělce, pracovníky médií a lidi v kultuře, aby se přičinili o obhajobu kultury tolerance, soužití a míru. Projevujepevné přesvědčení, že pravé náboženské nauky vítají, aby byly zakotveny v hodnotách míru; usilovaly uchovat hodnoty vzájemného poznávání, lidského bratrství a společného soužití.

Takové hodnoty, zdůrazňuje se, jsou kotvou záchrany pro všechny. Proto katolická církev a Al -Azhar žádají, aby tento dokument se stal předmětem bádání a úvah na všech školách, univerzitách, a institutech formace s cílem přispět k vytvoření nových generací, které přinesou dobro a mír a budou všude hájit práva utlačených a těch posledních.

11. dubna u Sv. Marty ve Vatikánu byl dokument zpečetěn symbolickým gestem. František provedl prostraci před politickými lídry ze Súdánu, políbil jejich nohy a vyzýval k míru. Toto gesto vyjadřuje podrobení se politické moci a odmítnutí Královské důstojnosti našeho Pána Ježíše Krista. Ten, kdo představuje Krista, při jehož jménu pokleká každé koleno na nebi i na zemi (Fil 2,10), má přijímat hold od lidí a národů a nikdy nemůže sám tento hold nikomu prokazovat.

Zaznívají zde slova Pia XI. z encykliky Quas primas:

Ó, jaké štěstí by zavládlo na světě, kdyby se všichni jednotliví lidé, rodiny i státy nechaly řídit Kristem! „Potom konečně — abychom užili slov, která pronesl náš předchůdce Lev XIII. před 25 lety ke všem biskupům — bude možno vyhojiti tolik ran; pak právo nalezne svou dřívější autoritu, obnoví se krásný mír, klesnou meče a zbraně vypadnou z rukou, když všichni ochotně přijmou vládu Kristovu a budou ho poslouchat, a každý jazyk bude vyznávat, že Pán Ježíš Kristus je ve slávě Boha Otce“ (Enc.„Annum sanctum" z 25. května 1899).

Takové gesto, jaké provedl papež František u Svaté Marty, popírá vznešené křesťanské tajemství vtělení, umučení a smrti našeho Pána Ježíše Krista, jediného Spasitele a Vykupitele lidstva. Popřením tohoto tajemství je popřeno spásonosné poslání církve, povolané evangelizovat a civilizovat svět. Synod o Amazonii, který bude zahájen v říjnu, bude novou etapou odmítání tohoto poslání církve, tedy také poslání Kristova náměstka? Poklekne papež František před představiteli indiánského lidu? Požádá je, aby předali církvi kmenovou moudrost svých předáků?

To, co je jisté, je, že tři dny poté, co 15. dubna katedrála Notre Dame, realistický obraz Církve zachvátily plameny, strávily jeho věž a nechaly nedotčené jeho základy. Neznamená to, že i přes zhroucení vrcholů církve její božská struktura odolává a nic ji nemůže zbourat? Jeden týden nato další událost otřásla veřejným katolickým míněním: Série atentátů, provokovaných vyznavači stejného náboženství, kterému se papež Bergoglio podrobuje, přeměnily Velikonoce a zmrtvýchvstání v den Umučení pro všeobecnou církev se 310 mrtvými a 550 zraněnými.

Oheň dříve než strávil těla, strávil iluze o katolících, kteří s potlesky a kytarami intonují aleluja, zatímco církev prožívá svůj Velký pátek a Bílou sobotu. Někdo by mohl namítat, že atentátníci ve Srí Lance, i když to byli muslimové, nepředstavují islám, Ale ani imám z Al Azhar, který podepsal dokument míru a bratrství, nepředstavuje celý islám. Papež František naopak jistě představuje katolickou církev. Jak dlouho ještě?

Není pravého bratrství mimo ono nadpřirozené, které se nerodí ze svazku s lidmi, ale s Bohem (1Sol 1,4). Stejně tak není možný mír mimo pokoj křesťanský, protože pramenem pravého pokoje je Kristus, vtělená Moudrost, který přišel zvěstovat pokoj těm, kteří jste byli daleko, i těm, kteří byli blízko (Ef 2,17). Mír je Boží dar, který lidstvu přinesl Ježíš Kristus, Syn Boha, svrchovaného Pána nebe i země.

Katolická církev, kterou založil, je nejvyšší pokladnicí pokoje, protože je strážcem pravdy a mír se zakládá na pravdě a spravedlnosti. Neomodernismus zasetý do vrcholů církve, hlásá falešný mír a falešné bratrství. Ale falešný mír vede ve světě k válce, tak jako falešné bratrství vede ke schizmatu, které je válkou uvnitř církve.

Luigi Orione 25. června 1913 dramaticky předpověděl: U modernismu a polomodernismu to nekončí, dříve nebo později se přejde k protestantismu a ke schizmatu uvnitř církve, které bude tím nejstrašnějším, jaké svět ještě neviděl (Scritti vol 43, str.53) 53).

Roberto de Mattei,Corrispondenza Romana

 

 

 

Nejstrašnější schizma, jaké kdy spatřil svět