Maria Spoluvykupitelka v prastarém hymnu
Výzva k uznání tohoto titulu zaznívá ze třetí sloky mariánského hymnu O gloriosa Domina, který se zpívá o mariánských svátcích v ranních chválách. Autorství je připisováno sv. Veneciánovi Fortunato (530-607), který byl biskupem v Poitiers ve Francii, a je rovněž autorem hymnů Vexila Regis prodeunt a Pange lingua gloriosi proelium certamini pro Zelený čtvrtek.
Tento hymnus jako malý mariologický traktát je velmi oblíbený u světců i věřících. Velmi jej miloval sv. Antotnín Paduánský a zpíval ho krátce předtím, než 13. června 1231 zesnul. Jeho životopisec Emanuel de Azevedo píše ve svém hlavním díle: »Po krátké usebranosti, chtěl vykonat svou zpověď. Místo toho však jako labuť před smrtí se dal do zpěvu hymnu O gloriosa Domina, který velmi rád často recitoval jako zbraň proti démonům a soužení. (Vita di Sant'Antonio di Padova taumaturgo portoghese, Venezia 1788, p. 143). Dodnes se tento hymnus zpívá u jeho hrobu každý pátek.
Zatímco Luther v jedné řeči v roce 1525 vyzýval k omezování mariánských svátků a slavností, protože nejsou citovány v Písmu a zaclánějí Kristův primát, Giovanni Pierluigi da Palestrina (1525-1594), Orlando di Lasso (1532-1594) a William Byrd (1543-1623) měli velmi blízko k pravé víře a opravdovým přednostem Panny Marie: Neposkvrněnému početí, trvalému panenství a spoluvykupitelské roli, a tento hymnus umělecky zhudebnili.
Palestrina, zakladatel sboru Capella Giulia, zkomponoval motetto pro dvanáct hlasů rozdělených do tří sborů. Každý z nich zpívá jednu sloku a při poslední se všechny tři spojí. Třetí sloka je komponována v nesmírně radostném stylu a přímo vyzývá k potlesku za dílo Spoluvykupitelky pro lidské pokolení.
Pokud nás zarmucuje, že někdo nepokládá Marii za Spoluvykupitelku, potěšme se tím, že již tento dávný hymnus jí ono privilegium potvrzuje.
Massimo Alpin, Magister musicae
