Průkopníci Abu Dhabi
Podíváme-li se pečlivě zpět na některé církevní dokumenty, už nás nic nepřekvapuje, protože to není první případ, kdy objevíme konkrétní příznaky skandálních závěrů naplňovaných současným pontifikátem. Na tento precedens jsme již narazili zde [viz]. Připomínám, že v každém případě Msgr. Schneider a arcibiskup Viganò už komentovali Assisi v souvislosti s Abú Dhabí zde. Připomínám také precedenty o ohavnosti tohoto prohlášení s přílohami a kontexty [zde].
Průkopníci Abú Dhabí: Nadace pro mezináboženský a
mezikulturní výzkum a dialog *)
Mezi zakladateli nadace nacházíme kromě Neila Bushe (syna bývalého prezidenta USA) také kardinála Josepha Ratzingera (budoucího papeže Benedikta XVI.) [Viz]. Následující text je převzat z jeho poselství zakládajícím členům ze dne 1. února 2007, kde se ad hoc zdůrazňuje mnoho prvků, které bychom nikdy neočekávali, ale které naopak ukazují, co se již na počátku očekávalo.
[...] Děkuji vašemu prezidentovi, Jeho Eminenci Metropolitní Damaskinos z Andrianopolu, který mi představil první ovoce Vaší práce: společné vydání tří posvátných knih o třech monoteistických náboženstvích. Ve skutečnosti to byl první projekt, který jsme zvažovali při společném vytváření této nadace, jak „konkrétně a pozitivně přispět k dialogu mezi kulturami a náboženstvími“.
[...] V návaznosti na koncilní Deklaraci Nostra aetate a mého drahého předchůdce, papeže Jana Pavla II., jsme povoláni, Židé, křesťané a muslimové, abychom uznali a rozvíjeli pouta, která nás spojují. To je myšlenka, která nás vedla k vytvoření této nadace, jejímž cílem je hledat „nejzákladnější a nejautentičtější poselství, která mohou tato tři monoteistická náboženství, jmenovitě judaismus, křesťanství a islám, adresovat 21. století s cílem dát nový impuls mezináboženskému a mezikulturnímu dialogu prostřednictvím společného výzkumu[co potřebuje to jediné náboženství, které uchovává Zjevení Krista Pána a apoštolů, ověřené dvoutisíciletou tradicí, stále hledat společného s různými 'vírami'? Spřežení s falešným ekumenismem: viz a také „náboženskou svobodu“ koncilního ražení /viz/] a zdůrazňování a šíření toho, co v našich příslušných duchovních dědictvích přispívá k posilování bratrských vazeb mezi našimi společenstvími věřících. Z těchto důvodů nadace původně navrhla vyvinout referenční nástroj, který by pomohl překonat nedorozumění a předsudky a nabídl společný základ pro budoucí práci. Takže jste vytvořili toto krásné vydání tří knih, které jsou průvodcem náboženských věr, tvůrců kultur, které hluboce formují národy, a jejichž jsme dlužníky.
Opětovné čtení, a pro některé objevení textů, kterých si tolik lidí po celém světě cení jako posvátných, vyžaduje vzájemnou úctu [problém je, že jsou všechny kladeny na stejnou úroveň: viz ], v důvěryhodném dialogu [viz]. Dnešní lidé od nás očekávají poselství harmonie a vyrovnanosti a konkrétní projev naší společné vůle pomáhat jim realizovat jejich legitimní touhu žít ve spravedlnosti a míru. Mají právo očekávat od nás silné znamení obnoveného porozumění a posílené spolupráce, v souladu s velkým Cílem nadace: nabídnout „světu znamení naděje a příslib božského požehnání, které vždy doprovází charitativní činnost“ [jako by to bez oné jediné Pravdy, která má jméno Kristus Pán, nikdy nemohlo být autentickou charitou, nebo bylo jen ubohou a iluzorní imitací].
Práce Nadace přispěje k rostoucímu povědomí o všem, co je v různých kulturách naší doby v souladu s božskou moudrostí a slouží důstojnosti člověka, abychom lépe rozeznávali a lépe odmítali vše, co jen uzurpuje jméno Boží a degraduje lidstvo a člověka. Jsme proto vyzváni, abychom se zavázali ke společnému dílu reflexe, dílu, jehož smysl, který si s vámi z celého srdce přeji: zkoumat tajemství Boha ve světle našich náboženských tradic a naší příslušné moudrosti, abychom rozeznali hodnoty schopné osvítit muže a ženy všech národů Země bez ohledu na jejich kulturu a náboženství. [Kde je jediný Spasitel, Kristus Pán?]
[...] Budeme tak moci pokročit v mezináboženském a mezikulturním dialogu, který je nyní nezbytnější než kdy jindy: skutečný dialog, respektující rozdíly, odvážný, trpělivý a vytrvalý [o dialogu za každou cenu viz odkaz výše], který čerpá svou sílu z modlitby a je živen nadějí, která přebývá ve všech těch, kdo věří v Boha a kdo mu důvěřují [důvěra, která spočívá na mylném prohlášení, že Židé, muslimové a křesťané uctívají stejného Boha, jak viz].
[...] Bůh požehná naše iniciativy [v zásadě spojené s prohlášením z Abú Dhabí, že „rozmanitost náboženství“ je „vůlí Boha“: zde - zde - zde - zde], nakolik přispějí k dobru pro všechny jeho děti a a umožní jim respektovat jeden druhého v bratrství globálních rozměrů. Se všemi lidmi dobré vůle usilujeme o mír. Proto naléhavě opakuji: mezináboženský a mezikulturní výzkum a dialog nejsou volbou, ale zásadní nutností pro naši dobu.
- * -
Pramen: Chiesa e post concilio - Andrea Mondinelli
